Naše auto šplhá z korutanského dvojměstí Kötschach-Mauthen klikatou silničkou do kopce. „Výš už to přece nejde,“ dohadujeme se s přítelem. Podle tachometru jsou to ale rovné čtyři kilometry. Narážíme na dřevaře, kteří v kopci skládají dřevo na valník. „Jak to dokážou na tak úzké silnici? Vždyť se tu sotva vyhnou dvě auta!“ kroutím hlavou. Vyjíždíme z lesa a před námi se otevírá nádherný pohled. V popředí bílá, částečně dřevem obložená budova penzionu Berghof Vorhegg. Tady získáme na příštích pár dní svůj azyl. Přijeli jsme sem odpočívat i si trochu protáhnout kostru na horských kolech.
Úsměv nám trošku hořkne
Ocitáme se v nadmořské výšce 1080 metrů. Vidíme Gailtalerské Alpy i úpatí Dolomit. Jedním slovem nádhera. Jdeme se ubytovat. Vítají nás příjemní starší manželé. Po vyplnění nezbytných formalit si od nich bereme klíč. Apartmá vybavené kuchyňkou s kompletním zařízením vypadá skvěle. I ceny jsou příznivé: 42 euro za apartmán pro dvě osoby na den. Dlužno dodat, že později při odjezdu nám úsměv trochu zhořkne. Počítají tu totiž i poplatek za závěrečný úklid a turistickou daň. Ta vás ostatně v Rakousku nemine nikde, ale většinou ji mají započítanou už přímo v poplatcích za pobyt, takže ani nevíte, že ji vlastně platíte.
Idylka po vzoru doktora z vesničky
Zatím nám ale nic nekazí naše nadšení. „Podívej, ten balkon, to je prostě fantazie,“ křičím, když otevřu prosklené dveře z kuchyňky. Už se těším, jak budeme snídat s pohledem na protější kopce. Určitě nám bude chutnat o poznání lépe, než doma. Nechceme ale přijít o žádné zážitky. Prý tu mají bazén, tak ho půjdeme otestovat. Rychle vybalit plavky, ručník a šup do vody. Bazén je sice malý, ale hezký. Přes prosklenou stěnu pozorujeme pocukrované horské vrcholky. Zapomínáme plavat a kocháme se. Havarovat jako doktor z Vesničky mé střediskové sice nemůžeme, ale abychom se neutopili, sedáme si pro jistotu na okraj bazénu.
Příjemný úkryt před civilizací
Idylka pokračuje i v dalších dnech. Shodujeme se na tom, že jihorakouské Korutany jsou nádherné. Škoda, že je ještě moc Čechů neobjevilo. Zázemí pro lyžaře tu totiž najdete stejně komfortní jako kdekoli jinde – vždyť jsme přece přímo v lůně Alp a sjezdovku máme hned u městečka Kötschach-Mauthen. My jsme ale přijeli v září, a tak obdivujeme krásy podzimní přírody. Někdy jen tak lenošíme, jindy chodíme na dlouhé procházky po okolí a vychutnáváme si horský vzduch, který doslova voní. Přivezli jsme si s sebou kola a tak vyrážíme i na nich. Terén je tu jako stvořený pro jízdu. Můžeme dobře potrénovat tak dlouho, jak budeme sami chtít. Na dlouhých pět dní se tu ukrýváme před nástrahami civilizace.
