Přibyslav – Věžnička – Řitířsko – Jihlava – Smrčná – Přibyslav

Motivací k tomuto celkem náročnému výletu po Vysočině nám byla snaha navštívit Jihlavu a přitom co nejvíce jet silnicemi, které jsme ještě nepoznali. A taky objet frekventované silnice první třídy a vyhnout se tak velkému provozu aut. Vyrazili jsme tedy brzy ráno z Přibyslavi na jih kolem zámku směr Polná.


Hned za Sázavou a železniční tratí Brno-Praha následoval prudký kopec. Mohli jsme ho sice objet přes město a kolem Jabloneckého rybníka, přišli bychom ale o nádherný výhled. Takže jsme si přidali jeden kopec navíc, co ale stálo za to. Potom jsem křižovali cestu z Dolní Jablonné do České Jablonné a opět stoupali do prudkého kopce v aleji blízkého stromořadí na další kopec, kde je opět nádherný výhled do krajiny. Přiznám se, že když tudy jedu autem, tak tady na chvíli zastavím a kochám se, sem-tam i nějakou fotku udělám. Na Vysočině je hezky.

Hned za vrcholem výhledům do krajiny brání smrkový les na levé straně silnice. Kdysi jsem s příbuzným, co tady pracoval na Uranovém průzkumu, se tady občas i zastavil a jak se zdá, ani dnes není tato lokalita bez zájmu zainteresovaných.

Hned za lesíkem se silnice prudce zvažuje dolů a už nás vítá Brzkov. Malá vesnička, kterou by bylo možno lehce prolétnout. Kdyby vás nezastavil na její druhé straně prudký kopec směrem nahoru 😉 Na horizontu je asfaltová cesta do Hrbova, tady jsme potkali skupinu několika rodin na kolech i s dětmi. Pár jich bylo v sedačkách u maminek, pár v závěsu na kole tatínka a pár jich jelo na svých kolech samostatně. Nás čekal další padák a pak další stoupák v serpentině, tento úsek mám rád, ale raději v autě 😀 No ale to byl poslední kopec před Polnou. Opět jsme sjeli z kopce, kolem kostela se dostali na náměstí, ovšem tentokrát jen na krátký odpočinek v parku.

Pak jsme se vrátili ke kostelu a pokračovali silnicí dolů pod zámek, kde jsme zatočili doleva směr Věžnička. Matně jsme si pamatoval, že když se stavěla dálnice z Prahy na Brno a sjížděli jsme ve Velkém Beranovu, tak kdesi u Jamného jsme odbočovali doleva na úzkou silnici a do kopce. Snažil jsem se tuto cestu najít, protože teď se jezdí jinudy a mladí si starý stav už nepamatují. Takže jsme jeli po silnici do Věžničky a nalevo od nás viděli silnici z Polné na Dobroutov.

Do Věžničky jsme přijeli celkem pohodlně přes jeden kopec a pak jsem se podle papírových map snažil najít cestu do Jamného. I vydali jsme se po jedné značené trase, která se ale po chvíli změnila v lesní cestu, určitě tady tudy nevedla nikdy asfaltka. Nevadí. Najít původní trasu silnice se mi nepovedlo, to ale nesnižovalo váhu tohoto výletu. Alespoň mi zůstane něco na další sezonu 😉

Na silnici do Jihlavy jsme se dostali na konci Jamného. Projeli jsme kolem osady Rytířsko, kde je celkem velký a relativně drahý penzion s restaurací (zajíždějí sem lidi z dálnice) a blížili se k podjezdu dálnice. Za ní je už Velký Beranov, podle kterého má sjezd název. Prohlédli jsme si kus vesnice a zamířili dál. Před námi byla řeka Jihlava, to znamená opět prudký sjezd k řece a prudký výjezd od ní. To už nás ale čekalo krajské město Jihlava. Dojeli jsme do centra a trochu času strávili na Masarykové náměstí, kde jsme si i vyhlédli restauraci se zahrádkou k obědu. Měli jsme za sebou třicet kilometrů z dnešní porce.

Po prohlídce centra Jihlavy a odpočinku jsme pokračovali dál. Cílem byla vesnice Smrčná. My jsme to z náměstí vzali na průtah městem s tím, že pojedeme po krajnici, ale jestli za ty roky intenzita dopravy dále stoupla, silně tuto variantu nedoporučuji! Dnes bych z Masarykova náměstí jel na sever směr Křížová, náměstí Svobody, Havlíčkova, Pražská a na kruháči to vzal vpravo na Sokolovskou, po které bych přijel až na Srmčenskou a ven z města po klidné silnici. Po bitvě je každý generál 😉

No ale opuštění hlavního tahu se ihned projevilo. Ubylo aut a objevilo se stoupání 😉 Pět kilometrů do kopce, v závěru mezi lesy, podle kterých vesnice dostala příznačné místo. Jaký to klid ve srovnání s nedalekou Jihlavou. V závěru před Smrčnou se silnice zvažuje a do vesnice jsme přijeli z kopce. Nezdržovali jsme se tady a pokračovali na sever směrem k dálnici, tentokrát přes prudší kopec 😀

Silnice vede úzkým podjezdem pod dálnicí do městyse Štoky. Jede se lesem a z kopce, tak je to příjemné svezení i v letních vedrech. Ve Štokách jsme projeli hlavní ulicí kolem úřadu a Jednoty, křižovali hlavní silnici z Jihlavy na Brod a opět se zakousli do kopce. Naštěstí jen do krátkého, pak jsme přes Pozovice a Smilov přijeli do Šlapanova. Je to asi osm kilometrů.

Ve Šlapanově i vám doporučuji si dát alespoň malý oddech. Odsud až téměř do Přibyslavi je to furt do kopce. Začíná to krátkým prudkým stoupáním přímo v Šlapanově a pokračuje přes Šachotín v délce pět kilometrů. Zato od rozcestí na Utín je to do města pěkný šešup! Končí to u Jabloneckého rybníka, od kterého přes Sázavu a pod železniční tratí se musíte vyšplhat na náměstí, abyste hezký den zakončili v penzionu a mohli si vydechnout.

Route 52 600 – powered by www.bikemap.net

 

Tento výlet z Přibyslavi do Jihlavy přes vísky a vesničky není moc dlouhý, zato celkem náročný. Jak převýšením téměř tisíc metrů, tak rušnou dopravou v Jihlavě a okolí. Zato vidíte kus světa a hluk krajského města je kompenzován klidem přírody Vysočiny.


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 280 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *