Mikulov a jeho okolí se stalo mým oblíbeným místem nejen pro výlety na kole. Ještě však poměrně nedávno jsem město ani jeho okolí vůbec neznal. Jednoduše jsem tudy necestoval. Pak ale na jaře v roce 2009 jsem byl poslán služebně na jižní Moravu a objevil Mikulovsko.
Pracovní setkání se mělo uskutečnit 30. dubna. Letmý pohled do kalendáře a před očima se začal rýsovat nezbedný plán 😉 Ten den připadal na čtvrtek, po něm následoval První máj a pátek, státní svátek. Zavolal jsem tedy do hotelu a objednávku ubytování do neděle podmínil možností uskladnění dvou jízdních kol. To nebyl problém a po skončení pracovního jednání jsme se začali připravovat s přítelkyní na páteční výlet na kolech.
Vyjeli jsme po snídani po staré silnici směr Kyjov kolem rybníků přes Přibice a Vranovice, kde tenkrát bylo opravdu hezké a dobře zásobené zahradnictví. Procházka mezi skleníky a políčky nám poskytla první oddechový čas a poté jsme zamířili přes vesnici na jih. Jízda malebnou krajinou hezky ubíhala a líbila se nám. Na další pauzu jsme zastavili na křižovatce nad vesnicí Pouzdřany v restauraci. Občerstveni místní limonádou jsme s našimi koly pokračovali do Strachotína, kde jsme sjeli dolu v vodní nádrži Nové Mlýny. Na protějším břehu za mostem nás čekali Dolní Věstonice.
Takové neuvěřitelné množství cyklistů i restaurací na jednom místě jsme dosud nikde neviděli. Protože ale do oběda bylo času dost, chtěli jsme pokračovat do Mikulova a prohlédnout si město. Těžká černá mračna nad Pálavou, směrující na Mikulov ale nevěštila nic dobrého, tak jsem naplánoval malý obchvat. Namísto na Mikulov jsme se rozhodli najet sice více kilometrů, než jsem ráno plánoval, zato po suchu a zatímco bouřka směrovala na západ, my jsme namísto na jih na kolizním kursu se vydali na východ, ať se s bouřkou mineme. Novým cílem výletu se stala Lednice.
Silnicí na břehu Nových Mlýnů jsme projeli Pavlovem a Milovicemi, za kterými jsme odbočili doprava na Bulhary. Po levé ruce jsme měli přehradu, po pravé svahy Pálavy. Opravdu krásné místo pro projížďku na kolech, kterou trochu zkazili rozkopané cesty v Bulharech. Tady jsme se nevydali na křižovatce vpravo silnicí na Lednice, jak ukazuje mapka, ale pokračovali rovně na hráz Dyje, podle místního značení na Lednice. Stejně jako mnoho jiných cyklistů.
Budu se opakovat, ale opět musím napsat, že krásná krajina a krásná projížďka. Po krátké chvíli jsme opustili cestu na hrázi a pokračovali polní cestou přes louky a lesík, až jsme najednou vyjeli u zámku v Lednici. Zastavili jsme se na chvilku v zámeckém parku, ve kterém je jízda na kole zakázána, ale tlačit kolo můžete a je tady spousta laviček, kde si můžete posedět a pokochat se krásou zdejších dřevin a květin. Potěšení nám působil i fakt, že mračna už byla daleko za místem, kde jsme tušili Mikulov.
Odpočinek padl vhod, protože nás čekal kopec. Z Lednice do Mikulova se musí přes hřeben. Z Lednické strany je stoupání plynulejší a delší a všude kolem jsou vinohrady a z hřebenu je nádherný výhled do krajiny, který stojí za to vyšlapání kopce. Po rychlém sjezdu dolů jsme vjeli na frekventovanou silnici od Břeclavi a Valtic, ale naštěstí asi po kilometru následuje odbočka do města, na ní je provoz slabší. Jeli jsme po ještě mokré vozovce, která dávala tušit nedávný déšť. Můj plán tedy vyšel. Zatímco mračna smáčela město Mikulov, my jsme si zajížďkou přes Lednici ušetřili zmoknutí sebe i kol.
Zajeli jsme do města a zvolili cestu do kopce, na náměstí a dále malebnými uličkami starého města. Všude v létě najdete spousty restaurací, kaváren, teras a hospůdek. O jídlo nebo osvěžující nápoje tedy není nouze. Za krásného slunečního dne, jako jsme měli po tom dešti my, se v Mikulově opravdu vyplatí zdržet.
Protože ale čas pokročil a před námi byl ještě kus cesty zpět do Pohořelic, museli jsme se vydat na sever. Hned za městem, jak jsme se dostali na rovinu, jsme pocítili okamžitě, co dokáže vítr. Foukal ze severu proti nám prakticky celou cestu. Cesta to byla celkem únavná a trochu zkazila dojem z celého dne a z krásné projížďky.
Kraj pod Pálavou je krásný a vrátil jsem se sem ještě mnohokrát. Nejen, že jsem tady strávil dvakrát dovolenou, ale častokrát jsem měl možnost Mikulovem projíždět na pracovních cestách a stavil se alespoň na kafe. Taky jsem pár krát v Mikulově přespal v penziónu, když jsem zůstal na víkend, abych se zúčastnil závodů RC modelů automobilů, což je moje další hobby. Pokud jste ještě Mikulov nenavštívili, rozhodně doporučuji vzít kolo sebou a projet se po jeho překrásném blízkém i vzdálenějším okolí. Ubytovacích možností je v Mikulově bezpočet, čekají na vás jak hotely tak penziony v různých cenových relacích a jsem si jist, že si tento kraj zamilujete a budete se sem rádi vracet tak, jako já.
