Čtvrtek jsme si vyhradili na nákupní návštěvu Jindřichova Hradce, jak jsem avizoval v minulém článku. Měli jsme zájem navštívit několik prodejen, zkusit jak funguje eshopová Zásilkovna a samozřejmě jsme se těšili na dobrou kávu u Floriána, doprovázenou skvělou podívanou v podání fontány. Jediná otázka zůstala až do příjezdu nedořešena: Kde zaparkovat naše Mondeo tak, aby to nebylo daleko od centra a aby jsme nemuseli platit parkovné.

Ve čtvrtek měla být v Kauflandu akce kromě jiného i na zahradnické potřeby a jelikož je zahrádka dalším hobby mé přítelkyně, nešlo, tak jako každý rok, nenavštívit místní prodejny se zahradnickým sortimentem a nepodívat se, co prodávají pro její zahrádku dobrého anebo takového, co na Slovensku nejde sehnat.

Rovněž si Olinka v průběhu dovolené objednala na jednom českém eshopu dvě knížky, jedna z nich opět na Slovensku nejde koupit, druhá byla o něco levnější. A jako způsob doručení si zvolila výdejné místo Zásilkovny v Jindřichové Hradci. V penzionu za pomoci google mapy jsem našel provozovnu na sídlišti Vajgar, asi v polovině cesty mezi Kauflandem a centrem. U Kauflandu jsem plánoval zaparkovat auto a dojít pěšky až do centra a pak se při návratu zastavit ve výdejně. Pokud nebude něco blíže centru. V Jindřichově Hradci mají totiž progresivní parkovné. Hodina deset korun, druhá a další dvacet korun. Při několika hodinové procházce spojené s obědem se to celkem prodraží. A protože jsme jeli v pracovní den a v pracovní dobu, uvažoval jsem o něčem výhodnějším.

Výhodné parkování se naskytlo hned u výdejny. Bezplatné a rovněž volná místa. Tak jsme se stavili v provozovně, ovšem knížky ještě nedorazili, prý odpoledne snad. Tak jsme zašli do Kauflandu rychle koupit, co bylo v plánu a následně jsme vyrazili směr centrum. Cestou Olinka neodolala nákupu pár kousků oblečení v jednom krámku, já jsem zase neodolal zdejšímu zámku a pořídil pár snímků.

Cestou jsem objevil ve městě dnes už raritu a zdálo se, že v celkem dobrém stavu. Škoda 120 GLS první série je dnes už snad veterán.

Zanedlouho už jsme v prodejně Cyklo pana Pospíšila získali adaptér pro rozšíření pozic na řídítkách pro Olinku a zakoupil jsem rovněž stejnou přední lampu, jako minule pro sebe. Takže už jsme mohli do centra Jindřichova Hradce. Ještě náš čekala jedna prodejna, kde si Olinka vyhlédla zajímavou sportovní bundu. Čtení tohoto článku může trvat méně dlouho, než nákup, ale nakonec jsem si i já vybral nové kalhoty. Už jsem je potřeboval, od začátku roku jsem zhubnul téměř deset kilo. Jednak to už nemusím na kole vozit na každý kopec, což mi usnadňuje nejen cykloturistiku, ale rovněž moje operovaná ploténka si jistě oddechla a vůbec, cítím se skvěle. Stejně devadesát osm kilo při metr osmdesáti výšce už bylo celkem dost. Kombinace změny stravovacích návyků i více pohybu přináší svoje ovoce.

Po nákupech jsme si dopřáli oběd v jedné z restaurací v centru Jindřichova Hradce a není vůbec problém si tady vybrat to, co vám chutná a co považujete za zdravé. V našem případě je to kus masa, vůbec nemáme strach z něčeho tlustého, a k tomu pořádnou porci zeleniny v podobě salátu, ale bez octu či jiných dochucovadel anebo dresinků. Nejdříve jsou číšníci překvapení, že nechceme žádný knedlík, žádný brambor, žádnou rýži, žádné těstoviny, jen tu zeleninu. Jak jste asi pochopili, naše strava se skládá z dostatku bílkovin a tuků a z minima sacharidů či škrobů, fruktózový sirup vůbec nevedeme. Proto i nákupy v potravinách jsou pro nás velice rychlé, kukuřičný škrob anebo fruktóza v různých podobách nás nezajímá a ze skutečných potravin si vyberete vcelku rychle.

Zmíněná restaurace má zajímavým způsobem vyřešeno parkování jízdních kol svých zákazníků. Namísto drahých stojanů z pozinkované oceli nebo těžkých mramorových stojanů či snad rozměrných dřevěných klád využili plastové rozvodní trubky na vodu, se kterými se vcelku jednoduše pracuje. Nevím, jaká je životnost takových stojanů, rozhodně však stojí za pozornost.

A pak už přišla na řadu oblíbená vídeňská káva s pravou šlehačkou ze smetany v kavárně pasáže u Floriána. A samozřejmě sledování hezké podívané, kterou nabízí fontána stříkající ze stropu v rytmu hudby a doprovázena hrou světel, každou celou hodinu každý den až do devatenácté hodiny večer.

Není divu, že je v tento čas obležena místními i turisty a dobré místo na fotografování je potřeba si obsadit včas 😉

Pokud mi prominete, že musíte natočit hlavu doprava pro sledování tohoto videa, tady je amatérský záznam:

Cestou zpět jsem pozoroval město a zaujal mě jeden fotografující turista, který pro dobrý záběr neváhal vstoupit do jízdní dráhy aut a riskovat tak minimálně svoje zdraví. Mě stačilo pro prakticky totožný záběr využít o kousek dál stojící dodávku s rozvážkou do prodejny, postavit se před její kapotu a využiv ji jako štítu (ani mě nebylo za dodávkou vidět) jsem pohodlně fotografoval bez toho, že by na mě auta troubila nebo jsem musel hbitě uskakovat. Ono vůbec je zajímavé pozorovat fotografy při fotografování 😉

Za chvíli už jsme byli na parkovišti u auta i výdejny, krátce před tím nám dorazila (i na slovenské mobilní číslo) zpráva o tom, že si můžeme balíček vyzvednou. K naší velké radosti tam opravdu byl, takže nic nebránil Olince se večer vrhnout do čtení.

Nejdříve ovšem jsme se zastavili taky v zahradnictví na jižním okraji Jindřichova Hradce a prohlédli si jejich sortiment přípravků, sazenic i nářadí. Nic významného Olinku ale nezaujalo, nebo to spíše už měla. Ale je dobře vědět, že takovýto podnik tady je k dispozici.

Po pár minutách jízdy už jsme zase byli u nás v penzionu v Nové Bystřici a řešili, kam půjdeme na večeři. Řešení tohoto „problému“ spojeného s příjemnou procházkou po Bystřici nám nečinilo žádné problémy. I tady je pár podniků, kam se vyplatí zajít na jídlo. Třeba do penzionu a restaurace Na bojišti, který je kousek od našeho apartmánu.