Tato trasa patří k dalším nenáročným výletům po Vysočině. Zhruba padesát kilometrů a pět set nastoupaných metrů není na celodenní výlet mnoho, zejména když jedete opravdu malebnými vesnicemi Vysočiny a někdy opuštěnými silnicemi, kde potkáte víc cyklistů, než aut. Cestou je spousty míst vhodných pro odpočinek a mnoho míst, kde se cyklista může občerstvit. Pojďte se s námi projet Vysočinou kolem Polné.

Hned v úvodu výletu objedeme strmý kopec hlavní silnice na Jihlavu a vydáme se z náměstí směr Šlapánov, abychom kousek za mostem přes Sázavu zahnuli doleva kolem Jablonečáku, místního oblíbeného rybníku pro rybáře i koupající se a pěkně po rovině dojeli do vesničky Dolní Jablonná. Kdysi to bylo vyhlášené místo tanečních zábav.

Současný klid ve vesnici symbolizovala i hladina místního rybníku, úplně klidná, pokrytá vrstvou něčeho. Silnice zde končí, musíte se vrátit zpět. Po návratu na křižovatku jeďte doprava, po asi kilometru jste na křižovatce s hlavní cestou z Přibyslavi do Polné. Kopce na obé strany nás teď nemusí trápit, pokračujeme přes křižovatku přímo v mírném stoupání, abychom se dostali do další vesničky, tentokrát je jí Česká Jablonná.

Projeli jsme se kousek po vesnici, ať víme jak vypadá. Zde je možnost pokračovat na jihozápad na Brzkov anebo na severovýchod, kde nás čeká další malebná víska s názvem Olešenka. Zvolili jsme druhou možnost a nelitovali.

Kousek za vesnicí jsou kolem silnice ovocné stromy, žluté švestky chutnali náramně. Směrem na sever je nádherný výhled do krajiny.

Po půldruhém kilometru je tady opět rozcestí u Bukové, zahybáme doprava na jih. Stoupáme mírně až za Špinov, abychom se dostali do míst, kde na nás čeká kromě nádherných výhledů už i nějaké to klesání. Louky a pole střídají lesíky, smrky nádherně voní a v hezkém počasí je opravdu radost prohánět se tady na kole. Ovšem bylo by hřích prosvištět to vše plnou rychlostí a tak si jízdu na kole užíváme. Projíždíme další ospalou vesnicí Hrbov, abychom za chvíli už uviděli Polnou, prví větší mezizastávku dnešního dne.

Do Polné jsme přijeli z kopce, napojili jsme se na hlavní silnici z Přibyslavi, kterou jsme křižovali mezi oběma Jablonnými.

V tu dobu tu řidiče aut vítal sympatický bilboard.

My jsme projeli kolem autobusového nádraží nahoru ke kostelu, mimochodem prý druhý největší katolický chrám v České republice, abychom se ocitli na Sezimové náměstí. Setkává se tady několik cest z různých směrů a rozlehlé náměstí s parkem uprostřed umožňuje jak jízdu, tak parkování automobilů, tak i odpočinek pro pěší nebo cykloturisty.

Pár krát jsme Polnou projížděl autem, teď jsme se zastavili na trochu delší dobu. Projeli jsme náměstí, ať máme přehled o prodejnách a službách a „zakotvili“ jsme v cukrárně.

Ceny ve městě patří k nižším v okolí, ale chuť kávy byla vynikající. Poté jsme se přesunuli do parku, kde jsme měli zajímavou společnost. By mě zajímalo, jak se ten zajíc do parku dostal a jak dlouho tam vydržel.

Kolik kol vidíte na obrázku?

Město Polná je celkem zajímavé, zejména jeho historické centrum. Vyplatí se sem zajet a chvíli zůstat.

Až na ty staré stojany na kola…

Odpočinutí jsme vyráželi vstříc dalším kilometrům na Vysočině. Zamířili jsme na východ, abychom po pár kilometrech projeli Zábornou. Za ní následuje stoupání na Skrýšov, které končí až těsně před Poděšínem, ten leží opět v ďolíku. Daleko víc nás zaujala další obec. Sirákov. Jednak podobností s obcí v našem okrese, Širakov, jednak tím, že za ní ležel dnešní nejvyšší bod výletu, cca 630 m n/m.

Za ním přes Újezd až do Nového Veselí se jede jen z kopce. Tenkrát ještě nebylo tak politicky známé, takže jsme jen narychlo projeli městem, zabloudili na hráz, lemovanou alejí a po krátké době ve městě se vrátili zpět na západ, abychom začali směrovat trasu výletu domů do Přibyslavi.

Abych nezapomněl, jižně pod Novým Veselím se nachází Přírodní park Bohdalovsko. Když jste fanouškem přírody, zastavte se tady na chvíli. Nebo si naplánujte projížďku přes park, pokud máte dost času.

Za Novým Veselým je křižovatka, cesta vpravo vede mírně do kopce na Matějov a Rosičku, aby dosáhla druhý nejvyšší bod trasy. Rosička je malá vesnice, něco přes padesát obyvatel. Za vesnicí na kopci je rozhledna. V podstatě je to telekomunikační vysílač a volně přístupnou vyhlídkou, dá se k věži dojet na kole. My jsme se pro tentokrát se spokojili s fotografií rozhledny, podíváme se na ni jindy, přeci jenom už bylo kolem páté hodiny a do Přibyslavi ještě kus cesty.

Od rozhledny na cyklisty čeká asi čtyřkilometrový sjezd do vesnice s příznačným jménem Nížkov. Já si ji pamatuji z cest vlakem do Žďáru, ale ve vesnici jsem nikdy nebyl. Ovšem když sjedete dolů z kopce, tak opět musíte do kopce 😉 Ne jinak tomu je i na Vysočině, krátké stoupání vás přivede do vesničky Olešenka. Asi kilometr jsme jeli v protisměru po silnici, kterou jsme ráno mířili objížďkou na Polnou.

Z Olešenky je to ale opět z kopce, asi čtyři kilometry dolů do Poříčí a Přibyslavi. Kousek za železničním podjezdem, jak se okreska napojuje na silnici první třídy, je napravo nad cestou hotel, ale pod ním v samostatné budově výborná restaurace. V létě se skvěle sedí i na zahrádce.

Podvečer nám výborně chutnala večeře i odměna za dnešní výlet.

 

Tato trasa vede klidným prostředím, jediné větší místo je Polná. Jinak jen louky, pole a lesy, sem tam vesnička. Prakticky pořád jedete v překrásné přírodě. A když jsi odpočinete v této restauraci, tak už těch pár výškových metrů stoupání k penzionu a náměstí v Přibyslavi je maličkost. Jak už jsem psal, výhodou jsou nižší ceny v tomto kraji za stravování i služby.