Tento výlet v Orlických horách patří k těm méně náročným. Není dlouhý a i převýšení je v rozumné míře, protože jsme jeli podél řeky Divoká Orlice. Přesněji jeli jsme na kole proti proudu řeky po polské straně hranice. Vyjeli jsme z Horní Rokytnice do Bartošovic, jako minule, ale za hranicí v Niemojowe jsme zabočili doleva. Nutno hned z úvodu napsat, že severní strana od Bartošovic či Niemojowa je na tom trochu lépe, než jižní.
Podél Divoké Orlice vedou silnice na obou březích. Při výletech si tak můžete vybrat, kterou stranou pojedete a několik mostů přes řeku vám dovolí kombinovat české a polské úseky dle libosti. Můj názor je, že na české straně jsou silnic kvalitnější a i obydlí jsou hezčí a víc udržovaná. Na polské straně najdete hodně zanedbaných objektů, některé už opuštěné a rozpadlé a silnice nejsou tak OK. Na druhou stranu je tady méně aut i cyklistů a větší klid.
A i značení pro cyklisty je v této části polských Orlických hor o dost lepší:
Protože jsme jeli proti proudu řeky, prakticky neustále jsme stoupali, ovšem stoupání byla mírná. Měli jsme čas se rozhlížet po kraji. U obce Rudawa jsme přijeli k vodní nádrži, právě zde probíhal dětský tábor. Na chvíli jsem se zastavili a pozorovali vodní hladinu i dění na ní.
Mezi Rudawou a Mostowicemi je cesta trochu více zvlněná. Mostowice jsou na úrovni Orlického Záhoří a je tady další hraniční most, po kterém jsme se vrátili do Čech. Projeli jsme vesnicí a hledali jsme hospůdku, kde bychom se najedli.
Po vydatném odpočinku nás čekal nejtěžší úsek dnešního výletu. Při prvním letošním výletu na kole v Orlických horách jsme tudy sjížděli dolů, teď si „vychutnáme“ kopec ve stoupání 😉 Z Orlického Záhoří na rozcestí je to několik kilometrů prakticky po rovině, pak začíná kopec.
Až na Komáří vrch, či spíše k rozcestí, je to přes čtyři kilometry s převýšením asi 240 metrů. Samá zatáčka, sem tam hezký můstek a všude okolo smrkové lesy. Nádherný vzduch, ve kterém i ta námaha při šlapání do kopce jde tak nějak líp. A když zacítíte ve vzduchu známou vůni borůvek… Nejde nedát si pauzu a dát si po dobrém obědě zdravý zákusek. Jenže ho neutajíte, modré ústa i prsty vás prozradí 🙂
S touto pauzou jsme dojeli pod Komáří vrch, na Mezivrší.
Tak jako všude v Orlických horách, najdete tady nejen ukazatele směru do dalších cílů, ale i informace o přírodě. Dnes jsme se jen podívali, kam všude můžem, tyto cíle jsme si nechali pro další výlety. Další zastávkou na našem dnešním putování byly Říčky v Orlických horách.
Říčky v Orlických horách jsou známy především jako zimní lyžařské centrum. Ovšem i v létě na kole tady najdete zajímavé možnosti „vyblbnutí“. Vybudované ubytovací a stravovací kapacity, parkoviště pro auta už tady jsou, teď k nim přidali různé adrenalinové a zážitkové možnosti v bikeparku. Sice to není nic pro nás dva, ale stejné jsme se vesnicí projeli, jen tak ze zvědavosti. Z našeho směru jsme jeli pořád z kopce, takže jsme měli dost času i možností se kochat.
Za vesnicí nás čekal jen jeden mírný kopeček a pak už jsme sjeli k našemu penzionu. Za námi bylo necelých 50 kilometrů krásné projížďky v nádherné přírodě. Viděli jsme jak vypadají Orlické hory z obou dvou stran řeky Divoká Orlice a jen tušili, co všechno krásné tady na nás ještě v příštích dnech naší dovolené v Orlických horách čeká.
