Mikulov 2013 – na zmrzlinu do Laa

Ačkoliv Mikulov leží na svazích Pálavy, má pro cyklisty nespornou výhodu. Nemusíte jezdit na kole vždy jen v kopcích, můžete zvolit i úplně rovinaté trasy. A protože jsem byl na dovolené na kole poprvé po dvou letech od operace bederní ploténky a před dovolenou jsme najezdili pouhých 400 kilometrů, neměli jsme téměř žádnou kondici, tyto rovinaté trasy mi náramně vyhovovali. A proto jsem si troufl i do vzdálenějšího rakouského Laa. S nečekanou odměnou.

Při prvním pohledu do mapy Mikulovska se zdálo město Laa an der Thaya daleko. Je to nějakých 30 kilometrů a v Rakousku. Před námi ale byla hezká sluneční a teplá červencová středa, trasa po téměř absolutní rovině, tak jsme se po snídani rozhodli vyjet.

Projeli jsme městem a na kruháči zabočili směrem k železničnímu nádraží, začíná tady trasa vedoucí až k hranici s Rakouskem. Asi půldruhého kilometru před ní jsme zahnuli doprava na starou signálku, kterou používali bývalí pohraničníci. Dnes je to skvělá cyklostezka s kvalitním asfaltovým povrchem, hojně využívaná cyklisty. Vede v polích podél železniční trati a je tady opravdu klid a krásný výhled do krajiny.

Po asi pěti kilometrech jsme se zastavili ve vesničce Březí v hospůdce u nádraží na malé osvěžení. Vodu jsme sice vezli v našich bidonech, ale v tom teple je každá příležitost doplnit tekutiny vítaná. Po krátkém odpočinku ve stínu pergoly jsme vyrazili na další etapu k Novému Přerovu, kde je možnost přejet hranici a vstoupit do Rakouska.

AltPrerau-05

Kolem Starého Přerova do Wildendurnbachu vede krásná asfaltka lemovaná ovocnými stromy a s výhledem na vinice. Původně jsem neplánoval jet přes tuto vesnici, ale přes Alt Prerau. Tam ale mají na vetřelce svůj názor.

AltPrerau-01

AltPrerau-02

AltPrerau-03

AltPrerau-04

Nevadí, alespoň jsme se projeli malebnou rakouskou vesnicí, kde vás domácí pozdraví jako byste byli jejich sousedi. Milé.

Ve Wildendurnbachu jsme se napojili ha hlavnější silnici do Laa, ale i uprostřed týdne tady byl automobilový provoz slabý. Stejně jsme ale u statku (?) Rothenseehof opustili silnici a vydali se vlevo cestou do lesa a polí. A dobře jsme udělali.

Po ani ne kilometru hezké projížďky jsem si všiml ve vzduchu typického větrného rukávu. Ovšem na aeroklubácké letiště se mi zdálo že je tady málo místa a nezvykle blízko les. Když jsem přijeli blíže, spatřili jsme modelářské letiště.

Letisko-Laa-02

Letisko-Laa-01

Modelářství je můj další koníček, tak jsem si letiště se zájmem prohlédl, škoda jen, že tady nebyli žádní modeláři. Pokračovali jsme tedy dál, po dvou kilometrech jsem přijeli do města a podjeli jsme nový obchvat.

V této části Laa an der Thaya se starší zástavbou mají široké chodníky, čarami rozdělené na části pro chodce a cyklisty. Respektovali jsme samozřejmě rakouské dopravní značení, ale několik domácích zjevně ne, vesele si jeli po silnici. Využili jsme stínů pod stromy a několika laviček na ulici a krátce si odpočinuli. Před námi bylo centrum města.

Po pár minutách jízdy a několika křižovatkách se před námi otevřelo centrum s náměstím po levé ruce. Jeho dominantou je radnice, prý nejkrásnější v Dolním Rakousku. Nemáme důvod myslet si opak.

Laa-02

Na náměstí v Laa jsou jednosměrky pro auta s možnostsí krátkodobého parkování a několik laviček a stojany pro kola. A samozřejmě cukrárna, kde jsme nemohli odolat kvalitní zmrzlině. Pochutnali jsme si, prošli se po náměstí i chvíli poseděli na tomto krásném místě.

Laa

Poctivá zmrzlina, doslova nacpaná po okraj do kornoutku, byla zaslouženou odměnou za první polovinu cesty. I když po rovině přece jen jsme měli v nohách třicet kilometrů a ještě nás čekala stejně dlouhá cesta zpátky do Mikulova. Náš výpadek kondice po mojí operaci L5S1 ploténky byl přece jen znát. Ale i tak se dají podobné výlety s přestávkami zvládnout. Co mě potěšilo, že mě neboleli záda, jen jsem si musel častěji odpočinout od sedla svého kola. A dávat si pozor na nerovnosti na cestě. Menší jamka anebo přejezd spadlé větvičky ze stromu byli v bedrech bolestivě cítit.

Pokochali jsme se náměstím v Laa a vydali se zpět stejnou cestou, jako jsme přijeli. Čím víc jsme se blížili k Mikulovu, tím víc byly znát dnešní ujeté kilometry v nohou a i sebemenší stoupání, byť krátké, dalo zabrat. Utěšovali jsme se, že je to tréning a každým dalším výletem se to bude zlepšovat. Škoda jen, že letošní dovolená je taková krátká, jen devět dnů.

Po návratu na Moravu jsme využili sezónní restauraci v Novém Přerově k obědu. V podstatě jen z asfaltky zahnete (ze směru na Březí a Mikulov) doleva přes louku do zahrady rodinného domu, kde na vás čeká milá paní domácí a výběr z několika běžných jídel, kofola anebo pivo a nějaký ten nanuk. Posezení ve stínu stromů a doplnění tekutin v tomto horkém dni nám padlo vhod, stejně tak jako chutné jídlo.

Přišlo mi sympatické, jak paní dokáže využít možností, které se jí nabízejí. Cykloturistů je tady v létě opravdu mnoho a projíždějí prakticky kolem její zahrady.

Route 2 241 343 – powered by www.bikemap.net

A pak už nezbývalo, než s plným žaludkem a unavenýma nohama dojet ten kousek na penzion do Mikulova. Byl za námi únavný, ale pravdu hezký výlet. Ujeli jsme 60 kilometrů i když s převýšením jen 190 metrů, ale chybějící kondice a horko bylo znát. A to jsem netušil, že jsme v Laa nebyli naposled 😉


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 280 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *