Cyklodovolenka 2019 III. – na Slovanské hradiště v Mikulčicích

Druhým výletem na kole této dovolené byla jízda na druhou stranu dálnice, k Hodonínu. Chtěli jsme se projet tímto vinařským krajem a podívat se ke Slovanskému hradišti v Mikulčicích. Ne, že nás to až tak moc zajímalo, ale když už jsme tady… Mapové podklady slibovali poklidnou jízdu převážně rovinatým krajem.

Když je počasí nic moc, tak nemá cenu vstávat brzo ráno. Alespoň je čas na pořádnou snídani a dobrou kávu. V každém pensionu máme slušnou zásobu doma pečeného kváskového chleba a k tomu i zeleninu z vlastní zahrady. Nejsme tedy závislí na místní nabídce, snídáme podle svého. Tady v tomto ubytování u parku v Lednici v pidipokoji to moc nešlo, naštěstí hned proti pokoji je krytá terasa se čtyřmi stolky, když se nám nechce přes celý penzion do jídelny, která je na opačném konci budovy než kuchyňka…. Tohle na fotografiích na webu nebylo vidět, stejně jako chybějící střecha mezi krytým chodníkem u pokojů a onou terasou. Suchou nohou ani hlavou se nadalo přejít, když pršelo. Kdo tohle vymýšlel…

Není divu, že se tady člověk moc nechce zdržovat déle, než musí. Kolem desáté hodiny teploty vystoupaly na přijatelnou mez, oblékli jsme tedy bundy a vyrazili na výlet. Mezi Lednicí a Podivínem je čilý provoz aut, ale na široké silnici jsou vyhrazené pruhy pro cyklisty a tak je to celkem bezpečné.

Přes Podivín se dá projet nejen hlavní ulicí, ale i těmi bočními. Cestou jsme se dívali, jaké tady jsou možnosti stravování, kdyby se nám v Lednici už nelíbilo. Doporučit můžeme pekárnu na konci města před výjezdem k dálnici, na levé straně. Krom chleba a pečiva i nějaký ten zákusek, koláč a k tomu káva. Příjemné posezení, sem si určitě přijedeme doplnit zásoby chleba i toho kváskového.

Přejezd nad dálnicí nám na chvíli připomenul civilizaci, před kterou jsme na pár dní utekly. Velké Bílovice jsou známy milovníkům vína, pro nás to byla křižovatka, kde jsme odbočili na Moravský Žižkov. Přes Prušánky jsme mířili na Jozefov, kde podle mapy měla vést zkratka do Mikulčic, abychom to nemuseli objíždět.

Tak jsme to obešli přes pole. Taková louže nás překvapila. Asi to bude lepší příště objet přes Lužici.

V Mikulčicích jsme se na hlavní silnici drželi tabulí a vyjeli směr Slovanské hradiště. Příjemná cesta po rovině nás odvedla na můj vkus k příliš komerčnímu areálu, tak jsme se po krátké pauze vrátili do Mikulčic a pokračovali na západ na Moravskou Novou Ves. Našli jsme tady skvělou hospůdku, pozdní oběd moc chutnal.

Do Břeclavi přes Hrušky to je už jen kousek. Opět křižujeme dálnici a podél tratě hledáme vstup do města. Za podjezdem už jsme v Staré Břeclavi, tady už to známe. Využíváme široké sítě cyklostezek a přesouváme se za náměstí směrem k prodejnám sítí.

Zákusek a káva na zahřátí padnou vhod, stejně jako přestávka před posledním úsekem cesty. Od parkoviště Billy vede totiž kolem zámku cesta „Kančí obora“, která pokračuje lesem dál až k Janovu Hradu. Ten ale už známe, bočíme před ním na křižovatce doleva a vyjíždíme na silnici z Břeclavi do Lednice. Míjíme penzion u rybníka a zanedlouho jsme v místě našeho ubytování.

Nedá se říct, že by profilově byl dnešní výlet náročný. Ale studené počasí, občas nepříjemný vítr a celkově naše letošní kondice nic moc dává celkem únavný den. Před večerní procházkou Lednicí a večeří v některém z místních podniků rozhodně odpočinek v penzionu padne vhod.


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 180 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup


Author: Ďusi

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..