Když jsem začátkem jara 2010 uvažoval, kde strávíme s přítelkyní v srpnu dovolenou na kole, napadlo mě udělat to podobně, jako loni na Šumavě. Tedy vrátit se po letech opět na některé hezké místo a opět projet na kole krajinu, kterou už trochu znám. A tak po patnácti letech jsem se opět ocitl v Orlických horách zvědav, co se tady změnilo a co je tady nového.
Ubytování jsem hledal na internetu. Uvažoval jsem opět bydlet na břehu přehrady Pastviny, ale v mém termínu jsem nenašel nic vhodného, tak jsem rozšířil okruh. Nakonec jsme vybral moc dobrý penzión v horní části Rokytnice v Orlických horách, přímo na křižovatce na Říčky, známé jako zimní lyžařské středisko.
Součástí penzionu je i restaurace, avšak bez nabídky jídel. Do centra města je to však z penzionu asi dva kilometry, tedy hezká procházka. Pokoj s vlastním sociálním zařízením, malý pokojík s přistýlkou jsme využívali jako šatnu, na chodbě nahoře perfektní společenské sezení a balkón do zahrady s potokem. Na přízemí malá kuchyňka a taky prostor pro uzamčení kol. Jak se časem ukázalo, Pension Severák je perfektní místo pro dvoutýdenní dovolenou. Navíc s milou rodinou majitele.
Rokytnici jsem vybral jednak pro blízkost města, pro případné nákupy, jednak že není daleko od polských hranic. Chtěl jsem si zopakovat návštěvu Miedzylesie a taky se opět podívat k přehradě u Nekoře.
Tu dobu jsem hodně cestoval a hodně po dálnici. Tak jsem se rozhodl pojmout dovolenkově i cestu samotnou a projet se ze středního Slovenska do Orlických hor spíše vedlejšími silnicemi, jen ať dálnici ani nevidím 😉 Takže jsme vyrazili první den naší dovolené po snídani s tím, že máme čas. Naše kola na střešním nosiči, oblečení a další vybavení na dva týdny dovolené v objemném kufru mého kombíka. Samozřejmě jsme si cestou udělali několik zastávek, včetně přestávky na oběd a večer jsme zastavili před penzionem.
Druhý den v místním informačním centru jsem si prohlédl nabídku map pro turisty a koupil mapu Orlických hor od Shocartu. Měl jsem sebou samozřejmě i notebook, na penzionu funguje wifi, takže jsem si jednotlivé trasy mohl připravit i na počítači, pár jsem jich měl z domova už vytištěné. Ale mapa je mapa, v terénu se může hodit kdykoliv vědět, kudy lze změnit trasu.
Kromě ježdění na kole jsem plánoval i návštěvu nedaleké pevnosti Hanička, proměněné v muzeum pohraničního opevnění z konce první republiky. A taky návštěvu nedalekých měst a hradů a zámků. Vždy spojujeme sportovní a kulturní vyžití, nejde přece jezdit každý den jen na kole. Digitální fotoaparát byl naším věrným společníkem a tak v následujících dílech seriálu o dovolené na kole v Orlických horách popíšu nejen místa, která jsme navštívili a která vám doporučuji, ale doplním text taky doufám, že zajímavými fotografiemi.
Orlické hory a česko-polské pohraničí je skvělým místem na dovolenou na kole. Krásná příroda, značené cyklotrasy, množství penzionů a restaurací. Kraj, který dlouhou dobu byl vyhrazen jen vojákům a pohraničníkům, je přístupný cykloturistům. V zimě ráj lyžařů, v létě cykloturistů a těch tady tedy potkáte spousty. Na polské straně hranice je jich méně, a i cesty a silnice jsou v horším stavu. Stejně tak ale doporučuji Orlické hory navštívit a sám se tam opět brzy zase vydám.
