Cyklodovolená 2014 XIV. – Rozloučení s Jindřichohradeckem

Nic netrvá věčně a tak i čas naší dovolené v České Kanadě se pomalu naplnil. Před námi byl poslední den pobytu na Jindřichohradecku, den rozloučení se s tímto nádherným krajem a dalo by se směle říct i cyklistickým rájem. Ale jako vždy často v roce 2014 počasí moc cyklovýletům nepřálo, takže naše rozloučení se s tímto krajem projížďkou na kole po nejhezčích místech, která jsme tady poznali, nepřicházelo v úvahu, nechtěli-li jsme poslední den pořádně zmoknout. Takže jsme sedli do auta a vyjeli opět do Jindřichova Hradce, deštníky připraveny.

Chtěli jsme si „spravit chuť“ po páteční návštěvě krajského města a mizernou náladu z mizerné výstavy vytěsnit hezkými vzpomínkami. I silnice z Nové Bystřice do Hradce je pěkná, pokud si dáte pozor na pár nečekané ostrých zatáček, tak jsem jel „kochacím stylem“ a pozoroval krajinu. Zaparkoval jsem na osvědčeném místě nedaleko eshopové výdejny, kde jsme si nedávno převzali objednané knížky, a do centra se vydali pěšky. Cestou jsem si samozřejmě nemohl odpustit fotografii zámku, zrcadlícího se v prakticky nehybné hladině Malého Vajgaru.

zamek

Při procházce starým městem jsme oba překročili 15. poledník a i tuhle událost jsme zdokumentovali:

15. polednik

15. polednik

Nedaleko odsud se připravovala svatba a novomanželům i hostům pršelo z nebe štěstí. Jen mě mrzelo, že jim zmokne tak hezky ozdobené auto. Posuďte sami, jaký cit projevila osoba, která měla na starosti výzdobu:

auto

Jindřichův Hradec je hezké město, a i když jsme ho za ty více než dva týdny dovolené navštívili vícekrát, pořád jsme měli co obdivovat a na co se dívat. Město je zajímavé jak zalité sluncem, tak i když počasí zrovna nepřeje. Pokud jsem v minulosti ve spěchu služebních cest jen projížděl obchvatem a viděl tak nanejvýš nákupní střediska, tak jsem město vnímal jen jako další milník na své cestě dál. Teď jako pěší nebo cykloturista ho vnímám jinak a vždy, když budu mít možnost, se sem budu vracet a rád. Člověk tady jaksi pookřeje na duši 😉

No ale procházka v chladném počasí s občasným deštěm nebo mrholením nám začínala jít až pod kůži, takže jsme se šli schovat někam, kde je více teplo a příjemně. Pozorný čtenář už tuší, že zase přijde řeč na fontánu u Floriána 😀

fontana

A nemýlí se. Pohodlně jsme se usadili, já opět objednal výtečnou kávu a pomalu se začali trousit diváci, dychtiví po nádherném představení světel a proudů vody, kterou fontána v Domě u Floriána nabízí každou celou hodinu každý den v týdnu.

kava

Využil jsem bílé barvy pro kontrolu a nastavení vyvážení bíle svého fotoaparátu a pak už se věnoval fontánovému zážitku a udělal opět pár snímků.

fontana02

fontana03

fontana04

fontana06

Po krátkém odpočinku a kulturním zážitku jsme se opět vydali do ulic starého města Jindřichova Hradce a zašli si na skvělý oběd. Opět jsme se prošli ulicemi a uličkami, kterými jsme už šli a loučili se s tímto městem i krajem, který nám připravil tolik hezkých zážitků, i když počasí nebylo letos na výlety na kole ideální.

Podvečer jsme se vrátili zpět do pensionu, kde nás čekali dvě „povinnosti“. Jednak vše sbalit do tašek, odstrojit kola a připravit je na nedělní cestu domů a jednak poslední grilování s ostatními hosty, které tradičně organizuje majitelka penzionu Sluníčko v Nové Bystřici. Před námi je šestnáctá noc v tomto pensionu a zítra touto dobou bychom měli být už doma. A protože dovolená je dovolená, tak i cestu domů pojedeme jako výletní, vyhneme se dálnicím a prohlédneme si kraje Rakouska, které jsme na kole nestihli navštívit anebo byli od našeho ubytování daleko.


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 280 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *