Nejen kolem živ je cyklista a tak jsme si udělali den bez kol. Ne, že bychom byli unaveni, ale počasí letos opravdu nepřálo cyklistům tak, jak bývá v srpnu v Čechách zvykem. A druhý důvod, kvůli kterému bych 23. srpna na kole nejel nikam, byl letecký den v Jindřichově Hradci. Protože kromě jízdy na kole mám ještě dalšího koníčka, letecké modelářství a letectví vůbec. A vlastně ještě třetího, fotografování. Takže nastal čas skloubit to dohromady.

Na výročí letecké bitvy nad Jindřichovým Hradcem, kde se na sklonku války utkali spojenecké bombardéry a stíhačky s Luftwaffe po náletu na Pardubice, se konala přehlídka letecké a vojenské techniky na letišti aeroklubu Jindřichův Hradec. Program byl doplněn ukázkou parašutizmu, nechyběli různé letecké modely včetně hrané show z útoku na letiště ve Francii v období 2. světové války.

Parkování bylo zajištěno na louce pár sto metrů pod letištěm, takže se dalo pohodlně dojít pěšky až na plochu. Parkování bylo zadarmo, na rozdíl od mírného vstupného do areálu letiště, kde byli k dispozici stánky s občerstvením.

Opravdu různá technika se ten den dala vidět na letištní ploše.

Atmosféru historie doplňovali i doboví vojáci, ovšem z doby dávno minulé před velkou válkou.

Ovšem v případě toho fotografa bych byl opatrný před tím kanónem.

Výstřel z kanónu úderem čtrnácté hodiny zahájil program leteckého dne.

Mezi prvními se představili současní strážci české oblohy.

A pak už následovali postupně i opakovaně velmi zajímavé body plánovaného programu. Jak jsme už psal, je letectví i letecké modelářství mým velkým koníčkem a k tomu ještě i rád fotografuji. Proto jsem pojal tuto přehlídku letecké a lidské dovednosti i jako testování nového fotoaparátu. Abych lépe poznal možnosti aparátu i objektivu 55-200, zkoušel jsem různá nastavení fotoaparátu a sledoval, co z něj leze. Není proto asi divu, že jsem po třech hodinách odcházel s několika tisíc fotografiemi na SD kartě. Samotná kontrola všech záběrů mi zabrala dva večery v penzionu v Nové Bystřici 😉 Takže teď při psaní vám nabízím pár fotografií z náhodného výběru, jinak bych tento článek psal do půlnoci 😀

Zajímavostí byl větroň vybavený pomocným turbínovým motorem. Zvukem opravdu připomínal stíhačku, letovým projevem je to pořád elegantní větroň.

Parašutisty vozila nesmrtelná „Andula“ tedy ruský letoun Antonov An-2, který se využívá i pro vyhlídkové lety.

Že bylo opravdu hrozné počasí, dokládá i tento snímek kapek deště na leštěném povrchu leteckého modelu. I když jsem svůj fotoaparát chránil, jak se dalo a některé snímky radši oželel, zdá se, že sluneční clona zabránila ulpění kapek na filtru objektivu.

Modeláři z Rakovníka předvedli efektní simulaci útoku na letiště, které doprovázeli nejen zvukové, ale i pyrotechnické efekty.

A už se připravuje i nový dorost převzít žezlo ostřílených pilotů a mechaniků.

Let Blaníku s turbínovým motorem byl vskutku úchvatný, mám desítky sériových fotek z jeho vystoupení, ty by vydali na samostatnou prezentaci.

V programu vystoupili i ultralight repliky stíhaček ruské a německé strany války.

Ovšem nádherné byly poválečné československé stroje a musím uznat, že dvoumotoráky mají opravdu něco do sebe. Už delší dobu se na jeden dvoumotorový model chystám, snad ho přes zimu konečně dokončím a zažiju alespoň zprostředkované pocity pilota takové mašiny.

Kolem páté mi ale už opravdu začala být zima a zejména mě rozboleli záda. Přece jenom stát tři hodiny na jednom místě (když už jsem si vyhlédl a obsadil opravdu dobré místo na fotografování, kde mi nikdo moc nepřekážel) na operovanou ploténku je celkem výkon, tak jsem se vrátil k autu, kde mě čekala Olinka (celou dobu si četla, co nestihla v penzionu) a vybrali jsme se do města. kam jinam, než na dobrou kávu v kavárně Domu u Floriána, samozřejmě opět s nádherným představením fontány. Snad se na mne nebudete zlobit, když opět přidám několik fotografií ze začátku několika minutového programu.

Je to opravdu zážitek, protože i když jste to už viděli, program je pokaždé trochu jiný. A lidé jsou uneseni.

Pokud vás zajímá technická stránka věci, tak tady je snímek stropu, odkud voda pod tlakem stříká.

Jelikož ale program skončil a kafe jsme taky dopili, byl čas opět pokračovat v procházce městem. Cestou jsme si vyhlédli dobrou restauraci na pěší zóně a dali si kus grilovaného masa s grilovanou zeleninou a obojí se jim opravdu povedlo.

Plni dojmů z dnešního dne i dobrého jídla jsme se vraceli k autu na parkovišti u Velkého Vajgaru a nemohl jsem odolat několika snímkům nočního Jindřichohradeckého zámku. Opět jsem zkoušel různá nastavení fotoaparátu a tady je jeden z těch snímků, které vznikli v záři zapadajícího slunce kolem osmé hodiny večer.

I když jsme na kole neurazili ani kilometr, i když přes den občas zapršelo, bylo chladno a nevlídno, myslím, že se tato sobota vydařila a ještě dlouho na ni budu vzpomínat. Zejména pro ty tisíce fotografií, kterými se musím znovu probrat a rozdělit je na zveřejnění na modelářském webu i pro některé osobité snímky, které si zaslouží vlastní příspěvek na webu.