Elektrokola už přestávají být raritou, potkáváme je stále častěji ve městech i na výletech po krajině, naposledy jsem o tom psal v článku z vyjížďky na hrad Landštejn a rozhlednu U Jakuba v České Kanadě. Opravdu strmé cesty a k tomu výstup na vysokou věž zvládne s lehkostí i méně trénovaný cyklista, pokud mu pomáhá elektromotor.
Moje první zkušenost s pomocným motorem byla na elektrokolu městského typu. Tedy menší kola, nižší stavba rámu a velice obratné. A s košíkem na nákupy 😉 Z půjčovny jsme přijeli zvlněnou krajinou do města, kde rovinku najít bylo velkým problémem, ale užili jsme si prohlídku města a zvládali jsme strmé ulice často po dláždění bez námahy. Už tehdy jsem pochopil, že městská elektrokola jsou vhodná pro dojíždění do práce nebo za nákupy i v běžném oblečení, protože se nezašpiní a majitel elektrokola se nezapotí. Navíc v úzkých nebo přeplněných uličkách se snáze proplete a v mnoha městech se na kole může i do pěší zóny anebo do jednosměrek i z opačné strany.
Elektrokolo není skútr, stále vyžaduje aktivitu člověka. Pomocný elektromotor a akumulátor jen pomáhá člověku přídavnou sílou. Pokud na elektrokole nešlapete, tak nejdete. Navíc je maximální rychlost s asistencí elektromotoru omezena na 25 km/h, takže pokud chcete jet rychleji, musíte si šlápnout sám 😉 To vlastně znamená, že vás elektromotor neomezuje, jen vám pomáhá.
Terénní elektrokola mě zajímají nejvíc. Rád se projíždím lesními cestami, poľňačkami a využívám pro své cykloturistické výlety i silnice třetí třídy. Ty často vedou náročným terénem a po prodělané operaci páteře už nemám tolik síly a vytrvalosti, jako kdysi. Proto pokukuji po elektrokole. Zvládal bych výlety po krajině i když mi můj zdravotní stav staví do cesty překážky. Takové kolo se v podstatě neliší od klasického kola, jen má přídavný motor buď v náboji kola, nejčastěji zadního, anebo centrální motor v místě pedálů. No a samozřejmě baterii. Ta může být umístěna v rámu za sedlovou trubkou nebo na nosiči nad zadním kolem anebo dokonce na místě, kde běžné bývá bidon na vodu.
Možná přehodnotím druh kola. Zejména když vidím v Rakousku, kolik důchodců tam jezdí na výlety a používají treková elektrokola. Projíždějí se na málo frekventovaných silnicích rakouského venkova a sem tam přijedou i k nějakému hradu. A s úsměvem na tváři. Síla elektromotoru jim umožní i se slabší kondicí navštívit hezká místa.
Jízda na elektrokole se musí jednoduše zkusit, jinak to chápete těžko. Takže i o letošní dovolené se obrátím na zkušeného prodejce elektrokol a vypůjčím si elektrokolo na výlet, abych si před nákupem správně vybral. A po nákupu se mohu spolehnout na odborný servis. Klasické kolo si sice seřídím rád sám, ale náročnější věci včetně elektriky přenechám na odborníky. Tak co, potkáme se na výletech už s elektrokolem?
