Elegantní kola orámovaná pneumatikami Dunlop už máme. Synek anglického zvěrolékaře Johna Boyda Dunlopa se na nich projíždí po cestách. Jenže tím vývoj kola zdaleka nekončí. Naopak. Znamená to start do další etapy, během které se kolo stává opravdu moderním dopravním prostředkem a získává stále větší oblibu.
Přichází čas na nové pneumatiky
Dunlopky se ovšem připevňují pevně na ráfek. Jejich obrovskou nevýhodou proto je, že neumožňují opravu v případě, že se poškodí. Postupně se proto nahrazují pneumatikami bratří Michelinů, které jsou vyměnitelné. Na svět tyto vyměnitelné pneumatiky i s ventilkem přivádí v roce 1889 Édouard Michelin (1859–1940). Svůj vynález si nechává patentovat a společně se svým bratrem Andrém se pouští do výroby. Prvním cyklistou, který na pneumatikách Michelin vyráží brázdit silnice, se stává Charles Thery. Použije je v závodě Paríž-Brest-Paříž. Závod vyhraje, a to je pro novinku ta nejlepší reklama. Uplyne sotva rok a Michelinovy pneumatiky používá už skoro 10 000 cyklistů.
Řetězový pohon, volný náboj a brzda znamená pokrok
Abychom na kole zvládli bez potíží i náročný terén a delší cesty, k tomu je třeba ještě urazit velký kus cesty a my jsme teprve na jejím začátku. Ten představuje Angličan H. J. Lawson a jeho vynález řetězového pohonu k zadnímu kolu. Světu ho předvede kolem roku 1879. Na tento objev plynule naváže Němec Ernst Sachs. Jeho volnoběžný náboj a zpětná brzda na kolo přichází na konci 19. století. S dalším vývojem vznikají konstrukce kola s měnitelnými převody, které nabízejí až tři různé možnosti.
První soutěže: Jet se dá maximálně rychlostí 12 kilometrů
Jak se kolo rozvíjí, jsou jeho jízdní vlastnosti stále lepší a lepší. Rozšiřuje se okruh cyklistů. Lidé mají zájem změřit své síly v nové sportovní disciplíně. 31. května 1869 probíhá první závod velocipedistů, kteří křižují ulice Paříže, aby se zde utkali o prvenství. Ještě ve stejném roce se koná první meziměstský závod na vysokých kolech na trase mezí Paříží a Rouenem. Cyklisté, kteří se obou závodů zúčastní, sice mohou na svých strojích dosáhnout průměrné rychlosti pouhých 12 kilometrů za hodinu, což je proti současnosti směšné, ale i tak si užijí adrenalinu více než dost. Vytvářejí se závodní týmy, kterým jde o jediné: zvýšit rychlost svých strojů.
Cesta kolem Francie i závod o titul mistra světa
První závodníci vyjíždí v roce 1903 na trati Tour de France. Etapový závod kolem celé Francie tenkrát pořádá redaktor časopisu L´auto a jeho cílem je udělat reklamu časopisu. První ročník měří úctyhodných 2428 kilometrů a jeho vítězem se stává jezdec Maurice Garin (1871–1957).
Nažhavení závodníci startují roku 1893 na prvním mistrovství světa v dráhové cyklistice. Zároveň se už od prvních novodobých olympijských her stává cyklistika jejich součástí. Roku 1909 se poprvé koná závod Giro d´Italia. Silniční cyklistika zahajuje svoje první mistrovství v roce 1921.
Slavní na cyklosvatební cestě
Pozoruhodné je, že už v dobách počátků cyklistiky, si tento sport oblíbily některé tehdy známé a významné osobnosti. Milovníky cyklistiky se stali například světoznámí vědci, fyzici, kteří získali Nobelovu cenu za své objevy, Marie Curie (1867–1934) a Pierre Curie (1859–1906). Kola si dokonce zvolili za dopravní prostředek pro svoji svatební cestu. Jezdili po venkově, vybaveni nejnutnějším jídlem, pláštěnkami a každý večer našli nocleh v nějaké vesnické hospůdce. Cestu měli jako příjemnou relaxaci plnou svobody, klidu a objevování.
O popularitě cyklosportu i závodění svědčí skutečnost, že ještě před koncem století, roku 1893 vzniká světová cyklistická federace ICEA, která se s rokem 1900 mění na Světovou cyklistickou unii existující dodnes.
