Jak se kamarádí Praha s cyklistikou? Už je to mnohem lepší, než to bylo dříve. Přibývají cyklostezky. Sem tam je i kde kolo zaparkovat, stojanů na kola přece jenom přibývá. Také řidiči a chodci už nemají cyklisty za takové exoty jako dříve. A navíc, v Praze se od roku 1994 koná i jeden velmi zajímavý závod na horských kolech- Pražské schody. Zkuste svištět na kole s Pražským hradem v zádech.

Závod s historií v zádech

Kudy vede trasa? Startuje se v Nerudově ulici, jede se k Pražskému hradu, potom rychle dolů po Starých zámeckých schodech, na Malostranském náměstí je několik uměle vytvořených překážek. Následuje ostrý výjezd do Jánského vršku. Tenhle okruh závodníci musí zvládnout několikrát. Popraly se s ním i bikerské špičky. Přijďte se podívat – koná se vždy v červnu. A až budete pozorovat závodníky, jak sjíždějí 190 zámeckých schodů dolů, vzhlédněte nahoru na Pražský hrad. Připomeneme vám malým historickým okénkem jeho dějiny. Závod v takových historických kulisách hned tak někde nemají…

Ničivý požár

Přemyslovská knížata si jako svoje sídlo vybrali ostroh nad Vltavou, kde začali budovat dnešní Pražský hrad. Jako první tu vládne kníže Bořivoj. Mezi lety 1070 – 1140 se sice vladařské sídlo stěhuje na Vyšehrad, ale později se Pražský hrad znovu stává reprezentačním prostorem českých panovníků. Jenže nikdo mu nevěnuje patřičnou péči a při požáru roku 1303 shoří natolik, že už ho nelze obývat. Čeští králové Václav II., Jan Lucemburský a Karel IV. bydlí ve městě a zpátky na hrad přesídlí až roku 1483 Vladislav Jagellonský. Ten zde nechává vybudovat Vladislavský sál, který se s délkou 62 metrů, šířkou 16 metrů a výškou 13 metrů stává největším evropským světským sálem ve své době. Hostí turnaje, korunovace i sněmy.

Prezident vstupuje vchodem pro služebnictvo

Za svoje sídlo ovšem hrad nepřijmou Habsburkové, ti zde pobývají jenom tehdy, když jim to diktují panovnické povinnosti. Změní to až rakouský císař Rudolf II., jež zde stráví dobu od 16. října 1583 až do své smrti 20. ledna 1612. Hledá tu hlavně klid a samotu. Z dalších českých panovníků tu jednu zimu 1619/1620 svého panování sídlí Fridrich Falcký. Svůj panovnický důchod tu od roku 1848 tráví poslední korunovaný český král Ferdinand V. Sídlo znovu teprve až se založením nové československé republiky v roce 1918. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk část hradu obývá a pracuje zde i jeho tým čítající čtyři sluhy, dva komorníky, stolníky, dveřníky, kočí a vrátné, dva klíčníky, pět zahradníků, dál také dozorce vodovodů, elektromontéra, hajného a myče vozů. Nejhorším ponížením pro hrad se ale stává několikahodinový pobyt německého říšského kancléře Adolfa Hitlera, který sem dorazí 15. března 1939 ve 20 hodin a stráví tu noc. Český prezident Emil Hácha za ním musí potupně přijít vchodem pro služebnictvo.

Katedrála nahradila rotundu

Už v roce 925 zahajuje král Václav stavbu rotundy v místech dnešní katedrály sv. Víta. Má se stát schránkou pro uložení ostatku v podobě části paže svatého Víta, kterou získal jako dar od Jindřicha I. Ptáčníka. Stavbu, při které král měl pomáhat vlastníma rukama, dokončili v roce 935. Později sem jeho následovníci přemístili i jeho ostatky. Později se přibyly i ostatky svatého Vojtěcha. Postupně ale rotunda přestává stačit náporu věřících a už kníže Spytihněv II. se rozhodne vystavět na jejím místě větší baziliku. V díle, které započal, pokračuje Vratislav II. a dokončí ho Břetislav II. v roce 1096. V roce 1344 padne rozhodnutí Karla IV. nahradit ji katedrálou, ovšem k úplnému zboření dojde zřejmě až roku 1541, kdy se zřítí její severní zvonice.

Dostavba až na začátku 20. století

Položení základního kamene nového svatostánku proběhne 21. listopadu 1344. Prvního stavitele Matyáše z Arrasu vystřídá po jeho smrti Petr Parléř. První korunovaci si v nové katedrále užije 28. července 1420 Zikmund. Práce na katedrále přerušují husitské války a rozeběhnou se až roku 1484 s příchodem Vladislava Jagellonského na hrad. Jenže tomu brzy dojdou peníze. Gotická katedrála si na své dokončení počká ještě pěkně dlouhý čas. Stane se tak až ve 2. polovině 19. století díky založení Jednoty na dostavbu katedrály roku 1859. Na stavbě se postupně podílí architekti Josef Mocker (1835 -1899) a Kamil Hilbert (1869 -1933). Pro veřejnost se vysvěcený chrám otevírá 28. září 1929 na svatováclavské milénium.