Tak nějak by mohl vypadat slogan, popisující nedělní výlet. Původně jsme chtěli na kolo, ale předpověď počasí opět slibovala déšť, tak jsme vyrazili autem trochu víc na východ, kde to mělo zůstat jenom pod mrakem. Ovšem nakonec nic z toho nebyla pravda. Ani slogan, ani počasí. Můžeme si udělat čárku, že jsem tady byli, ale nadšení se nekoná. A nemůže za to jenom počasí.

Z Nové Bystřice do Telče (a zpět) je to na kole přece jenom trochu daleko, i když jako celodenní výlet by se to pojmout dalo. Ovšem nevím kolik času by zbylo na prohlídku města a jeho pamětihodností. A taky bych si to dokázal představit v hezčím počasí, než bylo v neděli. Však uvidíte na fotkách za malý okamžik.

Původně jsem uvažoval zajet do Dačic na kole a do Telče autem. V našem penzionu sousedé večer u grilování povídali, že obě města navštívili najednou při jednom výletu autem. To jsem ale ještě netušil, že nám s Olinkou to vypálí úplně stejně.

Takhle to v Telči vypadalo v den naší návštěvy. Ale nepředbíhejme. Večer jsem si v notebooku prohlídnul mapu města a chtěl jsem najít nějaká parkoviště. Na příjezdu od Kunžaku jsem našel jedno mimo centra, ale ne daleko od náměstí, a sice za řekou u zimního stadionu. Tak jsem tam taky přijel a hned na vjezdu dřevěná budka a v ní milá slečna, že prý třicet korun. Tak jsem zaplatil za celodenní parkování na několik hodin a jak jsem později zjistil, „koupil“ jsem to relativně dobrě. Pokud totiž dojedete až do centra Telče a chcete tam parkovat, najdete tam automaty se závorami a takovéto ceníky:

Řekl bych, že je to jako v Lednici na jižní Moravě, tam ale toho dostanu za své peníze víc.

Z parkoviště jsme ale nešli do města přes lávku, ale jsme se prošli po cestě a přes most nad řekou Moravská Dyje (taky nakonec skončí v Lednici). Z mostu je nádherný pohled na zámek Telč, ovšem to by muselo být jiné počasí, než jsme měli dnes my. Za malou chvíli jsme tedy vstoupili malebnými uličkami na náměstí v Telči a před námi se rozevřel vějíř nádherně zdobených fasád domů.

A kolem náměstí různé pro-turisticky orientované obchůdky, kavárny či cukrárny. Při pořizování tohodle snímku na mě křikla prodávající: „Nefotit, kupovat! Fotí jenom Číňani!“ Živobytí zde asi není lehké.

Hezký dojem z náměstí nám kazila jenom zima, asi 15°C, a těžké mraky, hrozící každou chvíli zmáčet všechny turisty ve městě. A parkující auta.

Tady jeden pokus o „umělecký snímek“ 😉

Občas mezi mraky vykouklo na chvíli sluníčko a barevný obrázek náměstí vypadal hned líp 😀

A fotografuje tady opravdu snad každý.

Anebo snad každý turista. Domácí se snaží využít přítomnost turistů a někteří řemeslníci a umělci to berou tak, jako kdysi jejich předkové. Tohle si v počítači nenaklikáte, to se opravdu musí umět rukama.

Tak jako to uměli naši předchůdci a jak se můžete podívat v muzeu techniky. Myslím, že dnešní Japonci by opravdu čuměli.

To už jsme s Olinkou ale byli schovaní v podloubí, ostatně jako všichni, co nebyli v kavárnách, protože těžké mraky splnili svou hrozbu a zmáčeli ulice historické Telče.

Ale ani déšť nezabránil turistům ve fotografování všeho, na co bylo vidět. Tady opravdu fotí všichni a všechno. Takže ani já se svým novým Nikonem jsem nebyl nápadný. Jednoduše jsem zapadl 😉

Tenhle snímek jsem si pro sebe nazval „Proti proudu“. Kromě jiného si všimnete světla v oblacích, to byl příslib, že déšť za chvíli ustane. Možná 😀

Tak jsme se vydali dále, blíže k zámku. Tady mě trochu zarazila cenová politika provozovatele. Hned u brány do areálu vstupné deset korun na osobu. Opět jsem se neubránil srovnání se zámkem Lednice, nebo i Hluboká. Vstup do areálu a zámeckých zahrad volný, platí se jen za prohlídku vnitřních prostor zámků. Tady dostávali dnešní pocity konkrétní podobu, vše to ale směrovalo k jakési pachuti.

Jak nápisy, tak i pokladní hlásali, že při placeném vstupu na jednu ze dvou prohlídkových tras v zámku bude poplatek za vstup do areálu návštěvníkům vrácen. Ovšem když jsme vstoupil na nádvoří a podívali, jak „velký“ je vlastně ten zámek a co se asi tak dá vidět za 40 minutovou prohlídku každého okruhu, zaváhali jsme. Přidal se k tomu ještě pocit chladu, který ještě více umocní dnešní studené počasí a bylo po prohlídce. Prošli jsme se zahradou a využili faktu, že všude bylo pusto a mohl jsem si zkusit pár fotografií.

Protože jakmile skončí prohlídka v jednom z okruhů, nádvoří i zahrady jsou plné fotografujících turistů.

Zámek Telč si získal svou pověst tím, že se zde natáčelo mnoho pohádek a filmů. Upozorní vás na to poutače na místě, kde se jednotlivé scény točili. Tuhle znáte?

A plastika, využita ve filmu, právě prochází rekonstrukcí.

Prakticky v celé zahradě najdete informaci o domácí i české kinematografické produkci. Ovšem tento záběr najdete jen v mojí kolekci 😉

Když jsem si udělal dost fotek nádvoří i zahrady, byl čas tak akorát na dobrý oběd. Při opouštění zámeckého areálu se na nás dokonce i Slunce usmálo.

Ze všech nabídek restaurací na náměstí nás zaujal hotel U černého orla. Z menu jsme si vybrali celkem bez potíží, dokonce bez problémů při objednávaní našich oblíbených úprav jídel. Při čekání na oběd mě zaujal obraz na zdi u vchodu do kuchyně. Vyzařovalo z něj takové zajímavé světlo, tak jsem si udělal obrázek na památku, jen tak ze stolu.

Hotel se chlubí svou dlouhou historií, škoda, že je to znát i na interiéru restaurace. Některé opravy působí lacině a že už je to dlouho, takže možná by to chtělo zopakovat, některé doplňky taky dodávají místo starého dojmu dojem laciného. Škoda, vaří tady opravdu skvěle.

Po obědě jsme se opět procházeli náměstím, které v záři slunce vypadá opravdu lépe a opět jsem fotil jak město, tak fotografující turisty. Až jsme skončili, jak jinak, v cukrárně.

Je jich tady víc, vybrali jsme náhodným výběrem tu na obrázku. Na naši otázku ohledně šlehačky nám ukázali opravdu domácí šlehačku ze smetany, kterou si sami vyrábí, takže jsme si objednali kávy a myslím, že i jeden zákusek a ovocný pohár se šlehačkou.

Co nám ovšem jaksi zapomněli říct, šlehačka byla silné doslazená 🙁 Ovšem ostatním lidem zřejmě chutnalo, podle toho jak byla cukrárna vytížena a obsazena. Ostatně chutnalo i nám, i když my moc cukr nemusíme.

Hezčí počasí jsme využili i k procházce zpět na parkoviště oklikou přes jihovýchodní část města. Tady už lesk náměstí značně vyprchal, dokonce můžete vidět i následující obrázek.

Opravdu jsem získal dojem, že Telč je jen pozlátko a nablýskané náměstí se zámkem, ovšem turista by neměl opustit tato místa a nezabočit do vedlejší ulice. Tak jsem si aspoň spravil chuť fotografií zámku za trochu lepšího světla, než tomu bylo ráno.

Je málo měst, kde je turisticky zajímavé jen jedno náměstí a jedna ulice. V podstatě jsem se ptal sám sebe, proč a za čím sem turisti jezdí. Co se tady dá dělat celý den? A nám taky nezbylo nic jiného, jen spojit návštěvu Telče s návštěvou Dačic. A zařadit obě města k těm, které podruhé není důvod vidět. Jaký rozdíl, když to srovnám s Jindřichovým Hradcem.

Dačice trochu znám z dob, kdy jsem tudy jezdíval služebně na západ Čech. Popravdě jsem vždy přijel téměř za tmy, občas zašel na večeři, pokud jsem ji neabsolvoval v motorestu cestou, zajel do penzionu a brzy ráno odjížděl. Takže jsem znal průjezd městem a jednu ulici. Celkem jsem se těšil, že se po městě projdu a trochu blíže ho poznám.

Zaparkovat v Dačicích není problém, dole pod náměstím je celkem volné parkoviště. Nad ním jsem si udělal obrázek kašny.

Hned vedle v malém parčíku jsme objevili dřevěné výtvory po právě včera skončeném řezbářském sympoziu. Škoda jen všudypřítomných reklam sponzorů. To opravdu nemůže město uspořádat podobné akce bez toho, že by na to potřeboval příspěvek firem?

Právě pro ty reklamy tady mám jen pár snímků.

A co znamená tohle? Uhodnete nebo to víte?

Možná vám napoví další snímek z Dačic.

V Dačicích v roce 1843 uzřela světlo světa první kostka cukru. Kdyby tenkrát byli lidi takoví, jako dnes, dali by si ji patentovat a dodnes by jim výrobci museli platit licenci.

Památník najdete vpravo hned u hlavní silnice směrem na Kunžak, kousek před zámkem Dačice, který je na levé straně silnice.

Zámecký park je volně přístupný. Z něj se naskytne následující pohled, vlevo za stromy je schovaná restaurace.

Procházka udržovaným parkem je opravdu krásná, můžete si zde i odpočinout na lavičkách. Cestou zpět na parkoviště jsem vyfotil kostelní věž.

Nesmím zapomenout, že v Dačicích najdete i cykloservis, v ulici kousek od hlavní u kostela. Poznáte ho snadno, nejde ho přehlédnout.

My jsme ho navštívili v neděli odpoledne a bez kol, takže bylo zavřeno a nemohu vám popsat, jak široký sortiment mají a jak kvalitní služby poskytují.

Neděle se pomalu chýlila ke konci. I když nezačala úplně nejlépe, závěr byl hezký a příjemný. Pokud zde budete poprvé, můžete Telč i Dačice navštívit, aby jste nelitovali, že jste je neviděli. Obávám se ale, že při opakované návštěvě tohoto kraje využiji akorát ten cykloservis. Leda snad, že bych chtěl doplnit svou sbírku fotek fotografů, v tom případě je Telč ideálním místem. Opravuji, náměstí v Telči.