Být na dovolené v Mikulově a nenavštívit Lednice, to prostě nešlo. Ovšem být v Mikulově na cyklodovolené a jet do Lednice nejkratší cestou, to taky nešlo. Takže jsem naplánoval okružní trasu, na které se podíváme na místa, které jsme už jednou navštívili, ale v itineráři byli i nová, námi dosud neobjevená zákoutí. Lednicko-Valtický areál je prý druhou nejnavštěvovanější turistickou oblastí v ČR (po Praze) a opravdu tady pokaždé máte co zažít. A nemýlil jsem se ani tentokrát.

Z penzionu jsme vyjeli rovnou nahoru do kopce, směr Milovice. Prvních pět kilometrů po ránu nás pěkně zahřálo, odměnou nám byl pěkný rozhled do krajiny a samozřejmě téměř celý zbytek jízdy z kopce nebo po rovině. Po prudkém sjezdu do Milovic jsem tentokrát napoprvé zahnul správně doprava na Bulhary, kde minule právě rozkopávali silnici, teď už jsme jeli po čistém, i když hrbolatém asfaltu. Tak jako i při předcházející návštěvě tohoto místa jsme na konci Bulhar opustili silnici a podle značení na Lednice jeli nejprve podél hráze, poté po hrázi Dyje, doprovázeni (jak jinak v tuto letní dobu) spoustou cyklistů. Je jich tady snad největší koncentrace na kilometr čtvereční v České republice 😉

Po ani ne dvou kilometrech podél řeky cesta zahýbá doprava do lesů, kde stromy poskytují chládek i v nejsparnějším létě, abychom se přes louku dostali na konec Lednice u zámku. Samozřejmě jsme zavítali do zámeckého parku a poslušni cedulím, svá kola jsme vedli. Zámecký park v Lednici je celé léto plný turistů, kteří sem mají vstup zdarma, platí se jen za prohlídkové okruhy zámku anebo za výstup na Minaret, ale vždy lze najít volnou lavičku, kde si můžete posedět a odpočinout si.

Protože na oběd bylo ještě brzy, rozhodli jsme se zajet na Janův Hrad. Já jsem tam byl už několikrát a Olince jsem vyprávěl o romantické umělé zřícenině pro kratochvíle místního bývalého mladého pána s urozenými slečnami, ale Olinka ho ještě neviděla. Zvolil jsem objízdnou trasu, tedy jsme z Lednice vyjeli směrem na Podivín, abychom před táhlou zatáčkou opustili silnici do města a zabočili doprava na účelovou asfaltovou komunikaci, vedoucí k Hradu. Po asi dva a půl kilometrech pohodlné jízdy je tady přístaviště pro lodě, které vezou líné turisty z parku, a samotný Janův Hrad v celé své parádě.

V areálu Janova Hradu se můžete občerstvit i posílit v rámci možností zdejšího bufetu. Poseděli jsme trochu, popovídali si s jinými cyklo-turisty i udělali pár fotek na památku. Když opustíte areál Janova Hradu po širokém dřevěném mostě přes Starou Dyji, může si vybrat, kam dál. Prudce doprava vás pěšinka přivede zpět do areálu zámecké zahrady, přímo pojedete cestou do Lednice města. Vybrali jsme si druhou možnost, i když je to stejně daleko, pro jízdu na kole je cesta lepší.

Hned jak jsme se dostali mezi domy, objevil se Pension Harmonie a před ním útulná terasa. Nedalo nám nezastavit se, i proto, že už byl náš čas oběda. I dobře jsme udělali, jejich vepřová krkovice na grilu marinovaná v česneku byla skvělá a dodala nám sil k poznávání dalších zákoutí Lednicko-Valtického areálu, která jsme měli ještě před sebou.

Po vydatném obědě jsme nezamířili do centra Lednice, které už známe z našich předchozích návštěv autem, ale kolem lázní jsme zamířili na jih k nádraží a na Lednické rybníky. Po náspu/mostě/hrázi jsme se dostali spolu s jinými cyklisty na druhou stranu rybníků a pokračovali přímo na Nový dvůr, hospodářský areál. Ale tady, ať se vydáte kterýmkoliv směrem, neuděláte špatně a vždy vás nějaká cesta přivede k místům, o kterých jste možná ani netušili, že existují a že mohou být tak krásná.

Předpokládám, že v těchto místech nejsem na dovolené s kolem naposled, takže jsme nechali ostatní zajímavosti na jindy a vybrali si Tři grácie. Tedy zabočili doprava na západ, kde na nás čekala replika antického stavení s názvem Chrám Tří grácií, vše z dob, kdy tady vše patřilo panstvu ze zámku v Lednici. Místo je to pěkné, jen je celkem problém tady fotografovat. Je tady totiž vždy hodně cykloturistů, kteří se chtějí u chrámu fotit taky 😉

Po shlédnutí této nádherné stavby jsme pokračovali dále na západ, křižujíce silnici z Lednice do Valtic a přejeli ves Hlohovec. Na jejím konci u rybníka stojí další zajímavá stavba, Hraniční zámeček, dnes hotel. Jenom jsme se podívali a jeli dál, po severním břehu rybníka Nesyt, cesta nás dovedla do vinařské obce Sedlec. Tady jsme se napojili na silnici z Valtic a Břeclavi do Mikulova, naštěstí v relativně hustém provozu stačí ujet jen asi 4 kilometry a vjedete do Mikulova starou cestou, kde provoz aut slábne. Pokud se chcete silnici vyhnout, musíte v Sedleci kolem nádraží přejet koleje a podél trati se dostanete cyklostezkou až do Mikulova k nádraží.

Tento poslední úsek do města už zase stoupá, takže i když přijíždíte do pensionu večer, zima vám nebude 😉

Celý výlet byl dlouhý 45 kilometrů a stoupání cca 250 metrů bylo snad celé téměř na začátku výletu, kdy jsme ještě byli plni sil. Zážitek je to tak nádherný a je tolik možností, jak tuto trasu variovat, že už se těším, až budu mít pár dnů volna a vyjedu si sem, i když jen na prodloužený víkend, projet se po nádherném okolí Lednice.