Letošní letní cyklistická sezóna začala brzy. Už koncem dubna 2013 byly téměř letní teploty a ti, kteří jako já neradi jezdí na kole v zimě, mohli vytáhnout své stroje na „chlebový pohon“ na světlo a vyzkoušet si první jarní kilometry. Někteří na úzkých galuskách brázdily asfaltky, jiní, podobně jako já, na horských strojích projeli zemi i po méně dobrých cestách.

Na začátek letošní sezóny cyklistiky jsem čekal velmi netrpělivě. Jsou to dva roky, co mi operovali L5S1 plotýnku a umožnily znovu chodit. Během nich jsem rehabilitoval, pokud možno pravidelně cvičil a zpevňoval břišní i zádové svalstvo a hodně chodil pěšky. Dokonce i tam, kde jsem se před dvěma lety vozil autem. Zdravotní stav a kondice se mi postupně zlepšovala, už jsem dokonce dokázal odnést v rukách i deset kilo, ačkoli před rokem mi dělalo problém položit dvoulitrovou láhev s vodou v předpažení na stůl.

Samozřejmě jsem se snažil na internetu zjistit, jak jsou na tom s cyklistikou lidé, co mají podobnou diagnózu, jako já a jsou po podobné operaci. Situace byla pesimistická nebo optimistická, podle toho, zda vidíte pohár poloprázdný nebo poloplný. Já dávám vždy přednost druhé možnosti. Zjistil jsem, že polovina lidí říká, že přestože mají cyklistiku rádi, jízda na kole jim zdravotní stav zhoršuje a způsobuje bolesti. Druhá polovina se chlubí, že jízda na kole jim bolesti snižuje a celkovému zdravotnímu stavu prospívá. Nezbývalo nic jiného, ​​jen se souhlasem lékaře to vyzkoušet na vlastní kůži a v případě problémů jej ihned kontaktovat.

Na první výlet jsem si zvolil každoroční „rozběhovou“ trasu kolem bydliště, v délce asi 18 km a s převýšením 220 m. V prvních kopcích vše OK, v druhé sérii kopců v druhé třetině trasy jsem musel slézt z kola. Jednak pro mírné bolesti kostrče, jednak pro mizernou kondici po dvou letech pauzy. Zbytek už byl víceméně po rovině nebo z kopce, ale měl jsem toho docela dost, i když jsem se cítil výborně!

Druhý a třetí výlet jsem vybral trasy cca 32 km a 330 m převýšení, opět první polovina převážně do kopce, druhá převážně z kopce. Dalo mi to zabrat, sem tam dolu ze sedla odlehčit páteř a odpočinout zlenivěné nohy, ale pokaždé jsem se cítil skvěle! Žádné bolesti zad, žádné bolesti nohou od ploténky, která by tlačila na nervy. I když jsem byl po jízdě unavený, několik dní poté jsem se cítil výborně a dokonce jsem měl pocit, že patřím opravdu do poloplné sklenice, tedy že mi jízda na kole prospívá!

Poslední trasu jsem vybral 47 km, převýšení 350 metrů a první třetina kopce, druhá třetina mírně dolů a třetí mírně nahoru. Unavený jsem přijel jako kůň, zejména pro protivítr v druhé části. Hřbet OK, nic nebolí ani několik dní po výletě a neberu žádné tablety k tlumení bolesti nebo myorelaxant. Nepotřebuji. Jen cítím lýtka a trochu záda pod lopatkami, neboť kondice celá někam odešla a vrací se jen pomalu.

Až po pár dnech mi došlo, že před takovými 18 lety jsem takové výlety dělával téměř jako celodenní s delšími přestávkami na odpočinek v přírodě, takže s mou kondicí to nebude až tak zlé, zhoršila se jen moje trpělivost 😀

Ze začátku jsem své trekingové 26″ pláště na horském kole foukal na 3 atmosféry, nyní už tlačím standardní 4 atmosféry vpředu a 3,5 vzadu. Odpružení nemám, ačkoli uvažuji o koupi nového kola, s odpruženou přední vidlou a 27 rychlostmi 😉 Při jízdě přes nerovnosti (a že jich je na našich silnicích požehnaně) se mírně zvednu do pedálů. Sedlo jsem si dal asi 3 cm níž, než by bylo ideální a začal jsem nosit cyklistické kalhoty s gelovou vložkou pro tlumení nárazů do páteře. Takto vybavený jezdím po okreskách a lesních cestách a nejdéle jsem seděl v sedle 1 hodinu, pak na pár minut dolů ze sedla a pěšky nebo postojím.

Jsem rád, že i po operaci L5S1 mohu opět vnímat svět kolem sebe ze sedla kola a zlepšovat si svou fyzickou kondici. A co vy?