Možná to znáte taky. Uvažujete, kam letos vyrazíte na dovolenou na kole a na mysli vám vyvstanou některá místa a jiná jako by neexistovaly. Není to tím, že by celá země nebyla krásná. Jednoduše vám jistý typ krajiny vyhovuje víc, než jiný. Já například nemám rád roviny a vyhledávám kopce. Ne zrovna hory, ale mám rád, když se můžu projet nějakým stoupáním a poté si vychutnat sjezd zpět na ubytování. A když je kolem krásná krajina.

Pro mne jsou hezké Jižní Čechy. Projel jsem na kole krajinu kolem Nežárky a Chlumu u Třeboně a do kraje rybníků se určité ještě vrátím. Stejně tak do Jizerských Hor. Studoval jsme v Liberci, pracoval v okolí a znám nějaký ten penzion a rád bych se projel kolem Albrechtic nebo Frýdlantu i na kole, ne jen autem. Osobně mám nejraději, když je penzion pod kopcem, to se z výletu vracím sjezdem, co je rozhodně pohodlnější, po celodenním výletu po kopcích. Možná bych zkusil i Krkonoše, ale ty jsou pro mne spíš synonymem zimní dovolené.

Osobité kouzlo má pro mne Jižní Morava, konkrétně Lednicko-Valtický areál a Mikulovsko. Lednický zámek nebo Valtice zná asi každý, ale takový Apolonův chrám nebo Tři grácie jsou do přírody překrásně vsazené repliky antických chrámů, které se vyplatí vidět znova. A i když je kraj kolem spíše rovinatý, přes Pálavu vede několik cyklostezek, kde se vyřádí i milovníci kopců, jako já. Nebo stačí vyrazit ve Valticích přes hranici a užijete si úplně jiných pohledů na Lednice nebo Mikulovsko, než znáte z pohlednic.

Co je pro mne úplná neznámá, jsou Západní Čechy. Západočeské lázně znám jenom z vyprávění známých, ale rád bych je navštívil. Není nic pro mne trávit čtrnáct dní v jedněch lázních a „užívat si“ vodu v nich na všechny způsoby. Daleko víc mi vyhovuje navštívit je postupně, projet si krajinu kolem, zkusit různé penziony. Ubytování v penzionech mi umožňuje bližší kontakt s lidmi, dostanu tam svoje oblíbené pohodlí i možnost úschovy kola a večerní procházky spojené s večeří vždy v jiné restauraci mi dovolí poznat blíže místo, kde trávím dovolenou.