Návštěva Laa i samotná cesta tam a zpět se nám tak líbila, že jsme se rozhodli si před koncem dovolené v Mikulově si ji ještě jednou zopakovat. Aby to ale nebyla úplně nuda, naplánoval sem zpáteční cestu trochu jinak. Úplně postačí, že cesta tam kopíruje první návštěvu Laa v Rakousku.

Projeli jsme rakouským venkovem i poli před Laa kolem letiště, jako při prvním výletu a opět se stavili na náměstí. Samozřejmě jsme nemohli opět si dát porci zdejší opravdu dobré zmrzliny ve stínu nádherné radnice.

Po návštěvě náměstí a jeho zákoutí nastal čas pokračovat dál. Z centra města jsme se vydali na sever, směrem k české hranici. Město sahá prakticky až k ní.

Za ní se ale svět prakticky mění. Z bývalé celnice je kasíno, cyklostezka je nějaká divná, po kosení trávy ji nechali jen tak ležet…

První vesnicí je Hevlín, kromě cihelny tam není nic zajímavého. Nějaká tabule nás směřovala k penziónu nalevo od hlavní silnice, ale buď tam penzion není nebo nic zvenčí jako penzion nevypadá. Oběd se tedy odkládá.

Až po Hrabětice to vypadá, že taní není cyklistický kraj. Jedna vesnická hospoda. No nic, přišlápnem si dál ho Hrušovan nad Jevišovkou. Naštěstí tady už jsme se zase cítili jako cykloturisté na Mikulovsku. A narazili na skvělou restauraci s terasou kousek po vjezdu do města.

Dobrý oběd a odpočinek po slunečníky nám vliv spousty sil do dalších kilometrů. Pokračovali jsme po slavní do centra a zabočili doprava na Drnholec. Před ním jsme zahli na Jevišovku a přes klidnou vesnici jsme se dostali do Nového Přerova, na naši už starou známou cyklostezku na Březí a Mikulov.

Výlet to byl pěkný, škoda že s tímto krajem rozlučkový. Okolí Mikulova je opravdu ideálním místem pro méně zdatné cyklisty nebo vhodné pro výlety rodin s dětmi. Navíc je ze Slovenska blízko a koketuji s myšlenkou na krátké prodloužené víkendy s kolem. Některé trasy bych si projel rád ještě jednou, ale zůstali mi ještě místa, která jsme navštívit nestihl. Tak snad příště.