K mým oblíbeným výletům na kole patří takové, které trvají skoro celý den. Krátké vyjížďky mě nezajímají, kromě jedné trasy, kterou jezdím jen jako kondiční tréning v kopcích před dovolenou. Takže vždy, když vyrážím na kolo, musím řešit i stravování. Vodu si vozím ve dvou lahvích na rámu, ale jídlo si rád dám podle místních podmínek.

A když ujedu za den kolem osmdesáti kilometrů a k tomu pár stovek nastoupaných výškových metrů v kopcích, tak je jasné, že jen na sušenkách být nemůžu, ať si reklama říká co chce, potřebuji opravdu energii na celodenní výlet. Takže se nevyhýbám masu ani velkým porcím zeleniny. Ve svém okolí už znám vesnické hospody, kde se vaří a i o dovolených projíždím okolí tak, abych se seznámil s nabídkou místních penzionů a restaurací a ochutnal z jejich nabídky co nejvíc.

Když si dám k obědu českou klasiku, většinou jsou to těžká jídla, tak si musím před další porcí kilometrů chvíli odpočinout, s plným břichem se do pedálu šlape opravdu těžce. Ale jako první volba je pro mne hovězí guláš, když je v nabídce. Jednak ho mám rád, jednak rád ochutnávám, jak ho kde připravují a jak chutná právě ten jejich.

Někde ho podávají v hlubokém talíři a s ošatkou chleba, jinde v hluboké misce a s rohlíkem. Klasika je na mělkém talíři a s knedlíkem, ale knedlíky moc nemusím, tak si dám tak jeden, zato maso sním všechno. V jedné mé oblíbené malé restauraci podávají guláš v malém kotlíku, vypadá to hezky, porce je to velká a guláš mi tady opravdu chutná. Jen si musím po obědě dát pauzu, odpočinout si, než vyrazím na zbytek trasy.

Je zajímavé, na kolik způsobů se dá hovězí guláš připravit a jak může v podstatě stejné jídlo jinak chutnat, jak může odlišně vypadat s různými přílohami. Když jsem se začal zajímat, jak si ho připravit doma, našel jsem stránku s recepty http://hovezigulas.eu. Když v zimě na kole nejezdím, uvařím si guláš doma, pokaždé podle jiného receptu a snažím se vzpomenout si, kde na kterém výletě jsem hovězí guláš s takovou chutí asi jedl.