Už několikrát jsme na kole přejeli hřeben Orlických hor, už několikrát jsme jeli údolím Divoké Orlice. Proto jsem si naplánoval výlet trochu jinačí. Přes jiné údolí a pak po hřebeni a nejvyšší bod Orlických hor zpátky do penzionu. I když podle nastoupaných metrů se mělo jednat o nejnáročnější výlet, tato vyjížďka nám ukázala plnou krásu Orlických hor a rozhodně stála za to.

Z penzionu jsme tentokrát vyjeli dolů, směrem do centra Rokytnice, abychom na konci města opustili hlavní a zabočili doprava. Zanedlouho jsme objevili půvabné místo s ještě půvabnějším názvem.

Nebeská Rybná je název osady. Hned na začátku stojí kostel, za ním golfové hřiště a u silnice penzion v budově staré pošty. Zastavili jsme se tady na malé občerstvení. Nabízejí zde i ubytování s půjčovnou kol.

Kousek za Nebeskou rybnou jsme vjeli do údolí říčky Zdobnice a to pro nás znamenalo prakticky trvalé stoupání. Avšak silnici lemuje překrásná příroda a tak jízda je velmi příjemná. Po několika kilometrech jsme dojeli do stejnojmenné vesnice, kde jsme se zastavili a pořídil jsem pár fotografií.

Včetně autoportétu:

Pár fotek, krátký odpočinek a opět stoupání. Netrvalo to dlouho a přijeli jsme do Luisna údolí.

Jediné údolí, které je na kopci. Ovšem jen z pohledu silnice. Lyžaři běžkaři by mohli vyprávět své. Jak jsme si všimli mnohokrát v Orlických horách, hodně tras je společných pro cykloturisty i lyžaře. Ovšem potkat tady v létě lyžaře se asi nepovede. Krásné využití areálů pro celoroční sportovní aktivity.

Luisino údolí je turisty oblíbeno, jak napovídají fotografie. Nás však čekala další cesta, tentokrát ale už z kopce. Naším dalším cílem se stalo Deštné v Orlických horách. Hned nalevo u křižovatky jsme navštívili restauraci, abychom poobědvali.

Restaurace má nejen netradiční vzhled, ale i zajímavý stojan na kola. A samozřejmé jídla tady velmi chutnají. Škoda, že jsme se nemohli zdržet dlouho, čekala nás Masarykova chata. A kopec.

Masarykova chata stojí na Šerlichu, na hranici mezi Českou republikou a Polskem. Je to asi pět kilometrů, ale hezky do kopce. Turistům ale asi nevadí, je jich tady spousta. jen si někteří musí dát pozor na telefonování. Jistá paní seděla na hraničním kameni, a když ji po skončení hovoru přišla SMS s cenou za mezinárodní hovor, málem zkolabovala. Na hranici se její mobil „chytl“ polského vysílače a kecání se ji pěkné prodražilo 😉

Ani tady nechybí, dnes již opuštěná, pohraniční budka.

Za svůj cyklistický výkon jsme si dopřáli malou odměnu. Šlehačkový pohár s čerstvými borůvkami.

Šerlich je krásné místo a poskytuje nádherné výhledy zejména na Polsko na Bystřické hory. Užili jsme si to, ale čekalo nás ještě jedno význačné místo. Takže opět do pedálů, opět do kopce. Sjeli jsme od Masarykovy chaty na silnici, abychom ji po pár metrech opět opustili a vjeli vpravo do lesa. Po hřebeni jsme minuli Malou Deštnou a dojeli po šotolinové cestě na nejvyšší vrchol Orlických hor: 1115 m vysoká Velká Deštná je před námi.

Nádherný pocit vyjet sem na kole až nahoru. Škoda jen, že v roce 2010 tady nebyla rozhledna. Majitel pevnou nedovolí a dřevěná byla stržena pro svou malou bezpečnost.

Naštěstí z hřebenovky jsou místama slušné výhledy do krajiny i bez rozhledny a my měli štěstí na vskutku dobré počasí. Jeli jsme po hřebeni asi deset kilometrů a kochali se krajinou. Každá dobrá věc má ale svůj konec a my jsme skončili na místě zvaním Pěticestí.

Krásné místo na hřebeni Orlických hor, kde se spojuje pět cest, jak název napovídá. K naší smůle ta, která nás měla dovést k penzionu nejkratší cestou, byla právě opravována a byl na ní zakázán vjezd cykloturistům.

Cesta na Komáří vrch se nekonala. Tabule v terénu označovali objížďku vlevo, ale nějak jsme nenašli tu správnou odbočku doprava, až jsme sjeli na silnici z Orlického Záhoří. Cestou dolů jsme překvapili skupinku jelenů, nevím, kdo byl víc vystrašen. Krásný zážitek. Ovšem stoupání po silnici na Mezivrší nám dalo opět zabrat.

 

Ovšem pak byl před námi už jen sjezd dlouhý sedm kilometrů, zakončený přímo v penzionu v Horní Rokytnici. Nakonec jsme i pro objížďku museli zdolat 1170 m stoupání v Orlických horách, ale kromě nádherné jízdy po hřebeni Orlických hor jsme projeli i malebné údolí Zdobnice a navštívili Masarykovu chatu. Teď už známe mnohem větší kus Orlických hor a každý kilometr dnešního náročného výletu stál za to.