První výlet naší cyklodovolené v Orlických horách jsem si naplánoval jen takový seznamovací. Jen si tak projet okolí a podívat se, co je tady za těch patnáct let, co jsem tady nebyl, nového. Nakonec jsme si tedy opravdu udělali seznamovací výlet 😉 Trochu se nám to natáhlo, ale nakonec byla Olinka spokojená s místem, které se pro následujících čtrnáct dní stalo místem našeho přechodného pobytu. Kraj se jí líbil, jen některé ty kopce…
Z penzionu Severák v Horní Rokytnici jsme vyrazil jen tak, bez nějakého plánu. Ani dolů ani nahoru po hlavní, ale křížem na Říčky. Pěkně do kopce. Na rozcestí se Olinka vydala doprava namísto do Říček, to jsem začínal tušit, že se vrátíme do penzionu trochu později. Statečně vystoupala až na vrchol ke Komářímu vrchu, abychom pak krásným sjezdem se dostali na druhou stranu hřebenu. Opět jsme zabočili doprava a blížili se k Orlici po české straně. Poprvé jsme navštívili vesnici Neratov. Vychutnávali jsme si jízdu stálé mírně dolů po proudu řeky, i když jsem tušil, je jednou budeme muset zase do kopce 😉 Ale až do Bartošovic v Orlických horách jsem to řešit nemusel.
Kopec se objevil hned, jak jsme dojeli k Zemské bráně, soutěsce na Divoké Orlici. Krátký, ale prudký kopec nás dovedl do Českých Petrovic. Tak tady proti minulosti přibyl kruhový objezd na místě staré křižovatky. Protože jsme zajeli celkem daleko na východ, navrhl jsem sjezd dolů do Klášterce nad Orlicí. V minulosti jsem dvakrát tady tudy jel nahoru, takže teď si to zkusím opačným směrem. V Klášterci jsem vnitřně bojoval s tím co nejkratší cestou se vrátit do Rokytnice anebo, když už mě Olinka dostala tak daleko, podívat se na vodní nádrž Pastviny. Protože přítelkyně netušila, kde jsme a jak je to daleko domů, nedalo moc práce přesvědčit ji, že se zajedeme podívat na přehradu.
Neobjeli jsme ji celou, jenom kousek a zamířili jsme do města Žamberk. Jak Pastviny tak Žamberk jsem ale plánoval jindy projet detailněji, takže jsme jen projeli krajem města a zamířili na sever, na Kunvald. I když silnice neustále stoupá, je to hezká projížďka, jen ve stoupání nad Kunvaldem se začínala projevovat únava z prvního neplánovaně delšího výletu a hlavně nastoupaných výškových metrů za celý den.
V Rokytnice je několik možností, kde se najíst, před koncem tohoto výletu jsme vyzkoušeli pizzerii kousek za nádražím. Musím říct, že jsme si svou zaslouženou pizzu vychutnávali docela dlouho. Cítili jsme únavu po celodenním výletu, ale taky spokojenost s místem, které se stalo místem naší letošní cyklodovolené. Příroda v této části Orlických hor je velmi krásná, i když některé z kopců jsou celkem strmé a dlouhé. Podle toho, kolik cyklistů jsme potkali, to je cyklisty oblíbený kraj. Těšili jsme se na následující dva týdny tady.
